Tato stoletá parní fréza odklízí sníh ve Švýcarsku ještě dnes
Výstavba Bernské dráhy byla zahájena v roce 1905 a trať byla od počátku elektrifikována stejnosměrným proudem. Je to jeden z nejpozoruhodnějších alpských přechodů s úchvatnými výhledy a je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO a neméně zajímavý stroj se podílí na odhazování sněhu, píše web Newly Swissed.
Když byla v letech 1908 až 1910 otevřena trať s metrovým rozchodem, počítalo se původně pouze s letním provozem. Již několik let po otevření však bylo rozhodnuto o zavedení celoročního provozu, což si vyžádalo výstavbu dalších tunelů a pořízení sněhových fréz. Od zimy 1910/11 byla železnice provozována z Pontresiny do Alp Grüm a od zimy 1914/15 byla v nepřetržitém provozu.
Za tímto účelem si dráha objednala dvě parní sněhové frézy u firmy Schweizerische Lokomotiv und Maschinenfabrik (SLM) ve Winterthuru, které byly dodány v letech 1910 (R 1051) a 1912 (R 1052). Na rozdíl od předchozích vozidel se jednalo o vozidla s vlastním pohonem. Bernská dráha se pro ně rozhodla proto, že i v úzkých obloucích bylo třeba frézy tlačit lokomotivou s velkým výkonem a železnice sama neměla žádná hnací vozidla, která by byla nezávislá na trakčním vedení.
Podle Meyerova návrhu měla vozidla vždy dva třínápravové motorové podvozky. Čtyři válce pro pohon podvozků jsou umístěny uprostřed vozidla. Nad ním se nachází pohon sněhové frézy, který je poháněn dvěma válci. Průměr dmychadlového kola je dva a půl metru; otáčí se maximálně 170 otáčkami za minutu. Díky tomu je možné odstranit množství sněhu vysoké až tři metry. Sněhové frézy jsou spojeny s dvounápravovým tendrem.
Fréza Xrot d 9213 je stále udržována v provozuschopném stavu ve svém domovském depu v Pontresině. Dodnes je provozována především pro turistické účely v rámci tzv. fotografických výletů, ale příležitostně je stále využívána k odhrnování sněhu.
Zdroj: newlyswissed.com
[seznam-ads id="63251"] [seznam-ads id="63250"] [seznam-ads id="64854"] [seznam-ads id="64868"]
