Takto vypadá jeho interiér při sestřelování Rusů. Za vše může systém Alvis Stormer HVM
Ukrajinci hojně využívají velmi zajímavé samohybné protiletadlové systémy Alvis Stormer HVM, které jsou pro ruské piloty noční můrou. Takto vypadá jejich vnitřek při sestřelení ruského cíle vypadajícího jako dron.
Systémy Alvis Stormer HVM dodávané Brity sehrály důležitou roli mimo jiné během bitvy u Vuhledaru a patří k nejnovějším svého druhu na světě. Zde se jedná o případ použití střely ze systému Starstreak, který vstoupil do služby v britské armádě koncem 90. let. Tato nepřenosná verze byla rovněž integrována do pásového vozidla Alvis Stormer, které neslo osm střel připravených k odpálení a 12 střel v záloze.
Třináctitunový Alvis Stromer je mírně zvětšenou modernizací platformy navržené v 60. letech, která byla základem pro slavná vozidla FV103 Spartan nebo FV107 Scimitar. Alvis poskytuje velmi dobré jízdní schopnosti v náročném terénu a zároveň poskytuje ochranu před ručními zbraněmi, jak uvádí web Military Factory.
Kromě protiletadlové varianty dodávané na Ukrajinu (bylo jich dodáno nejméně šest) může vozidlo plnit také průzkumné úkoly, sloužit jako nosič minometů ráže 81 nebo 120 mm, obrněný transportér, odminovací vozidlo, sanitní vozidlo nebo velitelsko-logistické vozidlo.
Starstreak – celosvětově unikátní protiletadlový systém
Starstreak, nesoucí rovněž označení HVM pro vysokorychlostní střely, je systém zásadně odlišný od ostatních konstrukcí této třídy. Konkurenční systémy jsou založeny na použití infračervené (IR) samonaváděcí hlavice, často podporované senzorem pracujícím v ultrafialovém (FIM-92 Stinger nebo Lightning) nebo, méně často, IIR (senzor již nevidí pouze tepelnou skvrnu, ale tepelný obraz cíle), jako v případě systému Mistral, jak píše server Military Today.
Zatím britský systém, který je schopen bojovat s cíli na vzdálenost až 7 km a ve výšce stropu až 5 km, používá k navádění primární laserový paprsek podobně jako švédský systém Saab RBS-70, což má své klady i zápory. K těm prvním patří jeho necitlivost na jakékoli současné obranné systémy používané na vrtulnících nebo letadlech a jeho nízká cena. Na druhou stranu nevýhodou je, že střela musí být naváděna až do zásahu, což u rychlých cílů není bez asistence snadné.
Kromě toho existuje možnost, že cíl může být systémem sebeobrany upozorněn na útok a může například preventivně vystřelit z odpalovacího zařízení. Toto riziko však Britové značně zmírnili, protože střely systému Starsteak /HVM se pohybují velmi vysokou rychlostí Mach 3,5 (přibližně) 1194 m/s, zatímco konkurence obvykle dosahuje maximálně Mach 2,5 (téměř 851 m/s).
Britský systém navíc neničí cíle střepinami, ale pouze kinetickou energií tří wolframových penetrátorů, které mohou sestřelit i silně pancéřované cíle nebo je lze v případě nouze použít i k útoku na pozemní cíle, jako jsou bojová vozidla pěchoty BMP-2.
Zdroj: redakce, militaryfactory.com, military-today.com