Tajné německé základny v Arktidě. Záležel na nich osud války

Během druhé světové války vybudovali Němci v Arktidě síť meteorologických základen. Některé kapitulovaly mnoho měsíců po pádu Třetí říše. Jiné zůstaly po desetiletí utajeny. Jedna z nich, Wetter-Funkgerät Land-26, byla objevena více než 30 let po válce.

V říjnu 1943 se u pobřeží Labradoru vynořila německá ponorka U-537 a byla jednou z 87 ponorek typu IXC/40, velkých zaoceánských plavidel určených k hlídkování na dlouhé vzdálenosti. Na 77 metrů dlouhém plavidle pracovalo 48 důstojníků a námořníků a jeho přeplněné palivové nádrže mu umožnily urazit více než 25 000 km.

Takto impozantní dojezd se mohl hodit při lovu spojeneckých lodí. Pro tuto příležitost měla loď šest torpédometů a dělo ráže 105 mm. Úkolem ponorky U-537 však tentokrát nebyl boj proti spojenecké lodní dopravě. Loď plnila mnohem důležitější úkol.

Mise U-537

Po připlutí ke kanadskému pobřeží (Newfoundland tehdy formálně patřil Británii) vysadila ponorka U-boat na břeh skupinu vedenou meteorologem doktorem Kurtem Sommermeyerem. Němci převáželi neobvyklý náklad: sudy, z nichž každý měl v průměru metr nebo více a vážil asi 100 kg, jak píše server Military History.

Pomocí bunkrů Němci během několika hodin vybudovali na kanadském území automatickou meteorologickou stanici. Přístroj vyrobený společností Siemens zahrnoval sadu měřicích přístrojů, komunikační zařízení, výkonné nikl-kadmiové baterie a dva desetimetrové stožáry. Na jednom z nich byla připevněna anténa, zatímco druhý nesl přístroj pro měření směru a síly větru.

Automatická meteorologická stanice

Stanice Wetter-Funkgerät Land-26, známá také jako Kurt, prováděla každé tři hodiny měření, jehož výsledky byly automaticky vysílány během dvouminutových relací. Kurt mohl vysílat celé měsíce. Když došla jedna baterie, došlo k automatickému přepnutí na další a pouze počet baterií určoval, jak dlouho stanice vydrží.

Stanice Wetter-Funkgerät Land-26 byl napájen šest měsíců a Němci, aby zvýšili šance přístroje na přežití se snažili, aby stanice vypadala jako kanadské meteorologické zařízení. Označení na kontejnerech bylo v angličtině a v blízkosti zařízení jeho montéři rozházeli kanadské harampádí a americkou krabičku cigaret.

Účinné maskování

Snaha zamaskovat přítomnost stanice se ukázala jako zbytečná. Spojenci rušili frekvenci, na které stanice vysílala, a zařízení bylo kvůli poruchám vyřazeno z provozu již po měsíci. Přesto zůstala mimořádně dlouho neodhalena. Přežila nejen konec války a kapitulaci Německa, ale i několik poválečných desetiletí.

Až v roce 1977 na něj narazil geomorfolog, který prováděl průzkum Arktidy, ale maskování se ukázalo jako účinné. Výzkumník si totiž myslel, že narazil na kanadské vojenské vybavení. Teprve v roce 1980 narazil jeden z vysloužilých zaměstnanců společnosti Siemens při zkoumání historie společnosti na zmínky o stanici Wetter-Funkgerät Land-26.

Díky jeho úsilí se podařilo vypátrat jeho polohu a v roce 1981 se k němu dostala kanadská pobřežní stráž, která zajistila historicky cenné vybavení, jež později putovalo do muzea.

Hlístice v medvědím mase

Stanice Wetter-Funkgerät Land-26 byla jen jednou z mnoha meteorologických stanic, které Němci během druhé světové války zřídili v Arktidě. Během tajných misí se němečtí meteorologové dostali dokonce na ruské souostroví Země Františka Josefa v Barentsově moři, kde na Alexandřině zemi zřídili meteorologickou stanici s posádkou.

Její personál měl obrovskou smůlu. Po konzumaci tataráku z ledního medvěda byli až na jednoho nakaženi hlísticemi, které mimo jiné způsobovaly halucinace.

Arktickou stanici s posádkou v deliriu polárníků narychlo, i když ne bez překážek, evakuoval letoun Focke-Wulf Fw 200 Condor. Minová pole, která ji chránila, byla lokalizována a zneškodněna až v 90. letech 20. století.

Konečná kapitulace

Mnohem větší štěstí měl personál stanice Haudegen, která byla zřízena na Špicberkách. Pevně postavená a chráněná stanice, vybavená mimo jiné saunou a vodíkovou elektrárnou pro balóny zkoumající horní vrstvy atmosféry, vydržela až do konce války.

Když se dozvěděl o kapitulaci Třetí říše, rozhodl se kapitán doktor Wilhelm Dege, který stanici vedl, pokračovat ve výzkumu a pokračovat ve vysílání informací již ne šifrovaných, ale dostupných všem. Stanice oficiálně kapitulovala až v září 1945 a byla poslední kompaktní německou jednotkou, která se vzdala Spojencům.

Automatizované meteorologické stanice

Kromě stanic s posádkou Němci vyvinuli také síť automatických zařízení. Jednou z nich byla právě stanice Wetter-Funkgerät Land-26, ale ne všechny měřicí stanice se nacházely na pevnině nebo na ledu.

Němci také vyvinuli speciální meteorologické bóje, včetně jedné, která vypouštěla malé balóny s měřícími přístroji v pevně stanoveném čase, aby získala údaje shromážděné ve značné výšce. Některé bóje vysílaly ještě mnoho let po válce.

Předpovědi k nezaplacení

Proč Němci tak vytrvale budovali meteorologické stanice v mrazivých a nepřístupných oblastech? Arktida je pro počasí v Evropě klíčová díky znalosti meteorologických podmínek ve vysokých zeměpisných šířkách mohli němečtí meteorologové s předstihem vypracovávat předpovědi počasí pro Evropu a tyto údaje byly neocenitelné pro vedení války.

Ačkoli údaje mohly být získávány také pomocí letadel nebo ponorek, které se vynořovaly za účelem sběru dat, tyto mise vyžadovaly nejen neocenitelné zdroje, ale také vážná rizika. Proto Třetí říše tak vytrvale budovala síť meteorologických stanic a observatoří. Nelze vyloučit, že některé z nich stále čekají na objevení někde mezi arktickým ledem.

Zdroj: redakce, military-history.fandom.com, Wikipedia