Sovětský slepenec. Ruské rakety mají pravěké komponenty

, ,

Zprávy z Ukrajiny naznačují, že Rusku docházejí zásoby balistických raket krátkého doletu a řízených střel. Z tohoto důvodu sahají po stále starších designech. Někdy zbraně, které Moskva prezentuje jako moderní, obsahují elektroniku ze sovětské éry.

Relativně málo poškozené zbytky střely s plochou dráhou letu byly nedávno nalezeny nedaleko Oděsy na Ukrajině a identifikovány jako střely Ch-55 nebo Ch-555. První z nich vstoupila do služby v 70. letech 20. století a byla vybavena termonukleární hlavicí, zatímco druhá byla variantou vyráběnou od počátku roku 2000. Nová střela dostala 300kg konvenční tříštivo-trhavou hlavici a byla zkonstruována přestavbou starších střel.

Je možné, že se jedná o výše zmíněný model Ch-555 nebo o starší model Ch-55, u kterého byla termonukleární hlavice nahrazena její atrapou a použita jako klamný cíl proti ukrajinské protiletadlové obraně. Taková situace již v minulosti nastala.

Relikvie v nových pouzdrech?

Na druhou stranu mohla pocházet z novějšího typu Ch-555, který je stejně jako křídlaté střely Ch-101, jež vznikly z Ch-55, pouhým reliktem sovětské éry zabaleným do nového pláště.

Mluvíme zde o raketách vzduch-země odpalovaných z letadel, jako jsou slavné bombardéry Tu-95, které Ukrajinci poškodili při nedávném útoku dronem. Jedná se o střely s udávaným doletem přibližně 3 000 km (Ch-55/555) až 5 000 km (Ch-101). Jejich naváděcí systémy pamatují 60. a 70. léta, jak již dříve uvedli Ukrajinci, kteří zkoumali pozůstatky ruských raket.

Součástky pocházejí z ruských závodů, jako je továrna na rádiové součástky ve Voroněži nebo závod Integral v Minsku, který vyrábí navigační systémy PGI-2M navržené v roce 1977. Rusko nemá kapacity na výrobu moderních elektronických obvodů a teprve koncem letošního roku plánovalo získat kapacity na výrobu obvodů v 90nm litografii. Je třeba připomenout, že tato technologie byla vyvinuta v letech 2002/2003 a používána v dnes již velmi starých procesorech Intel Pentium 4 nebo AMD Athlon 64.

Takto primitivní naváděcí systémy nepředstavovaly problém v případě raket s termonukleární hlavicí, u nichž chybění cíle o více než několik desítek nebo dokonce několik set metrů neznamená podstatný rozdíl. Jiná situace je v případě klasické konvenční hlavice, kde je nutná přesnost na metr, kterou nabízejí například střely GMLRS používané v odpalovacích zařízeních M142 Himars nebo M270 MLRS.

Zdroj: osinttechnical.net

Diskuze Vstoupit do diskuze