Šílený sovětský tank s pěti věžemi byl totální propadák. Proč?

Tank T-35A je jedním z nejpodivnějších tanků historie, často ho můžeme vidět, jak se plazí po sovětských přehlídkových náměstích meziválečné éry. Tento tank chytl za srdce, duši a představivost sovětských lidí i zahraničních vojenských atašé. Byl jedním z mnoha hrdých úspěchů sovětské industrializace, jeho podoba se objevovala na plakátech, filmech, a dokonce i na medailích a vyznamenáních. Proč byl totálně k ničemu?

Původní prototypy T-35-1 a T-35-2 byly oba hodnoceny Rudou armádou, ale nebyly přijaty do služby. Důvodem bylo nové konstrukční buro, které navrhlo podobný, ale lepší stroj. Charkovská konstrukční kancelář OKMO (Opytniy Konstruktorsko-Mekhanicheskiy Otdel, „Experimentální konstrukční mechanické oddělení“) souběžně s projektem T-35-2 navrhla prototyp T-35A. Podobně jako T-37 a T-37A byla různá vozidla s podobnými názvy, měly oba tanky společné rysy, ale z velké části se jednalo o odlišná vozidla.
Částečným důvodem této změny bylo, že se o projekt začal zajímat sám sovětský vůdce Stalin, který nařídil, aby nový střední tank T-35 a T-28 měly co nejvíce společných dílů.

Nový tank byl delší, což si vyžádalo přidání dalšího závěsného podvozku. Přepracovány byly také věže. Věže s kanónem ráže 45 mm byly nyní kulaté, s prostorem pro dva členy posádky, kteří obsluhovali výkonnější kanón K-20, který nahradil předchozí kanón PS-3 ráže 37 mm. Kulometné věže byly velmi podobné sekundárním věžím na středním tanku T-28. Tyto věže byly původně vyrobeny v Leningradě a okopírovány pro tank T-35A.

Výfuky byly přesunuty z blatníků na hlavní část korby tanku. To bylo provedeno kvůli ochraně výfuků před poškozením. Konečně hlavní věž byla nyní eliptická. Byla identická s hlavní věží nového tanku T-28. Byla vybavena kanonem KT-28 ráže 76,2 mm, elektricky poháněným systémem posuvu věže a složitou elektronikou, která veliteli ukazovala řadu poloh věže. Kromě toho byla kolem věže přidána radiostanice 71-KT- 1 s charakteristickou „šňůrovou“ anténou.

Sériové T-35

T-35A (který je často označován jen jako T-35) neměl oficiální prototyp a jeho výroba začala v srpnu 1933. Ta však neprobíhala podle plánu, protože T-35 byl výrobně velmi složitý stroj.
Tank byl sestaven z devíti samostatných předem vyrobených rámů a smontován na přípravku. Původní plán počítal s výrobou prvního stroje do 1. listopadu 1933, avšak první sériový stroj (podvozek číslo 148-11) sjel z výrobní linky až v lednu 1934.

Popis modelu T-35

Tank T-35 byl 9,72 m dlouhý, 3,2 m široký a 3,43 m vysoký a vážil 54 tun. Tank byl poháněn leteckým motorem M-17L, který měl výkon 580 koní a dokázal tank pohánět rychlostí až 28 km/h na silnici a 14 km/h v terénu. Korba byla vyrobena z desek, které měly tloušťku 20 mm na bocích, 10 mm na střeše a podlaze a 30 mm na glacisu a přídi. Boky korby měly čtyři pevné body pro podvozky tanku a hnací kolo v zadní části. Pojezdové ústrojí se skládalo ze čtyř vozíků. Každý podvozek se skládal ze čtyř vinutých pružinových závěsů ve dvou párech, mezi nimiž byly dva páry pojezdových kol. V zadní části tanku bylo hnací kolo a 6 vratných koleček, která byla stejná jako silniční kola tanku T-28. Pásy se skládaly ze 135 článků širokých 526 mm.

Mezi podvozky se nacházely podpěrné konzoly, které se připevňovaly ke kovovému plášti, jenž byl na vnější straně korby. Tyto sukně byly vyrobeny z 5 plechů o tloušťce 10 mm a byly připevněny k podvozku a opěře vratného válce. Tato lišta byla připevněna k rámu na vnitřní straně a jednotlivé části lišty bylo možné demontovat. Sukně byla připevněna k blatníku, který vedl od přední části tanku k zadní části tanku a bylo v něm uloženo veškeré vybavení tanku.

Motorová paluba se skládala z centrálního poklopu pro přístup k motoru a dvou vstupů vzduchu pro chladiče po obou stranách poklopu pro přístup k motoru. Za nimi se nacházel výfuk, který byl původně vnějším výfukem s pancéřovým krytem na přední straně a na bocích. Zadní část nádrže se svažovala dolů, kde byl umístěn obrovský ventilátor. Tento ventilátor měl kryt, který byl k nádrži připevněn panty a měl na sobě svislé lamely umožňující proudění vzduchu. Pod ním byly dva zadní poklopy převodovky.

Tank měl pět věží v předních dvou třetinách tanku. Ty byly uspořádány kolem centrálního podstavce věže. V přední pravé a zadní levé části byly umístěny věže ráže 45 mm a v přední levé a zadní pravé části věže MG. Kulometné věže byly přepracované kulometné věže z tanku T-28 a byly vybaveny kulometem DT-29 s kulovou hlavicí. Tato věž měla jeden poklop a jeden průzor vlevo.

Věž s 45mm kanónem byla kulatá, s 45mm kanónem K20. Pancíř byl silný 20 mm a na vnitřních stěnách věže byla munice pro 45 mm kanón. Nesly se tři nosiče, jeden mezi dvěma průzory vpravo, jeden u zadní stěny věže a jeden na pravé stěně. Zadní muniční stojan bylo možné vyjmout, čímž se odkryla dvířka v zadní části věže, která umožňovala vyjmutí zbraně a její údržbu.

V této věži byl také zásobníkový regál s dostatkem místa pro sedm zásobníků po třiceti nábojích MG. To dávalo celkem 210 nábojů. Tato věž měla posádku dvou mužů, střelce a nabíječe. Střelec byl rovněž vybaven periskopem T-71-1. Střecha věže měla také odsavač kouře a dva poklopy pro posádku.
Hlavní věž byla umístěna na podstavci, který ji vyvyšoval nad věže s kanóny ráže 45 mm. Hlavní věž měla eliptický tvar a mírně posunutý kanón K-28 ráže 76,2 mm. Napravo od kanonu byl umístěn lícní kulomet DT-29 v kulovém závěsu. Nalevo od kanonu se nacházel mechanismus pojezdu věže.

Věž byla spojena s otočnou podlahovou deskou pěti rameny. Na otočné podlaze věže byla dvě sedadla pro střelce a nabíječe, přičemž pod každým sedadlem byl úložný prostor pro šest 76mm nábojů. Přímo pod kanónem KT-28 byl muniční stojan pro munici do kulometu DT-29. Na zadním rameni, které spojovalo věž s otočnou podlahou věže, bylo sklopné sedadlo pro velitele.

Střecha věže byla vybavena dvěma periskopy TP-1 pro střelce a nabíječe. První tanky byly vydávány s věžemi s jedním čtvercovým věžním poklopem pro posádku. Pozdější tanky byly vydávány s druhým poklopem pro nabíječe a s montáží P-40aa pro poklop velitele/střelce. Střecha věže měla mezi oběma periskopy vlisovanou hvězdu. Střecha měla také malé pružinové zarážky pro hlavní poklopy.

Stěny podstavců byly vybaveny muničními stojany pro munici ráže 76,2 mm a munici pro kulomet DT-29 ráže 7,62 mm. Uvnitř věže a podstavce se nacházela radiostanice 71-TK-1 a všechny tanky byly vydávány s anténami.

Převáželo se 96 nábojů 76,2 mm munice a 226 nábojů 45 mm munice. Kromě toho bylo v 380 zásobnících přepravováno 10 080 nábojů DT-29. Zadní část hlavní věže měla také otvor pro kulomet DT-29, nicméně až do zahájení výroby kuželových T-35 nebyl kulový závěsník vydáván.
Tank měl desetičlennou posádku: tři členy posádky v hlavní věži (velitel, střelec a nabíječ), dva členy posádky ve věžích pro 45mm kanóny (střelec, nabíječ), jednoho člena posádky v každé kulometné věži a řidiče.

V roce 1936 došlo k výrobnímu problému, který znamenal, že byla vydána šarže korby s 23 mm pláty; a teprve v roce 1938 byla tloušťka pancíře tanků zvýšena. Dosud popisovaný tank T-35 je někdy označován jako „T-35 s válcovou věží“. Pozdější sériové T-35 byly vyráběny s věžemi kónického tvaru, někdy označovanými jako „Conical Turreted T-35“.

Bojová hodnota tanku T-35 byla v mnoha ohledech ubohá. Impozantní výzbroj a možnost pálit naráz „na všechny strany“ byla naprosto přebita úděsnou neohrabaností, pomalostí a poruchovostí stroje, náročností na jeho údržbu i velkou hmotností, které neodpovídala síla pancéřování (což bylo při neohrabanosti a veliké siluetě stroje velice citelné). Důsledkem velké hmotnosti byl (kromě obrovské spotřeby paliva) také fakt, že zapadlý T-35 mohl vyprostit prakticky zase jen další stroj typu T-35 (v pozdějších dobách pak ještě stroj typu KV). Ovšem obrovská námaha pohonu při tomto vyprošťování vedla často k tomu, že pomáhající stroj zkolaboval také. Mnoho přesunů tankových formací vyzbrojených stroji T-35 bylo brzděno tím, že porouchané a zapadlé stroje tohoto typu zcela zablokovaly cestu. Zoufalí ruští konstruktéři a tankisté ke konci odmontovávali zadní věže stroje, aby snížili jeho hmotnost a zvýšili jeho bojovou hodnotu. Za klad samozřejmě nebylo možno považovat ani fakt, že posádku neodlehčeného tanku tvořilo minimálně 9 mužů, což byl dvoj- až trojnásobek mužů oproti požadavkům běžných typů.

Prvního bojového nasazení se tank dočkal až se zahájením operace Barbarossa (při invazi do Polska ani Zimní válce prozíravě nasazen nebyl). Jeho neúspěch při bojových operacích byl takřka totální. Stroje T-35 zdržovaly přesuny, doslova vysávaly zásoby paliva, což se vzhledem k mizernému logistickému zajištění setkávalo s pramalým pochopením. K boji se dostaly pro poruchy jen málokdy a ani v něm nebyl jejich výkon optimální, takže jejich sláva brzy pohasla a stroje v tichosti dosloužily. Jediný dochovaný exemplář T-35 lze zhlédnout v muzeu v Kubince.

Zdroj: tanks-encyclopedia.com; wikipedia