Šílená sovětská houfnice s 20 metrovou hlavní měla střílet jaderné nálože. Co je to za zbraň?
Samohybný minomet 2B1 „Oka“ byl vyvinut v polovině 50. let současně ve dvou konstrukčních kancelářích: dělostřeleckou jednotkou se zabývaly Kolomenské strojírny SKV a podvozkem „objekt 273“ – KB Kirovova závodu v Leningradě.
Celkem Kirovský závod postavil čtyři samohybné jednotky 2B1. 420mm minomet byl určen k odpalování 750kilogramové jaderné pumy na vzdálenost až 45 kilometrů. Původ názvu je odvozen od přítoku řeky Oky do Volhy, jak uvádí web Global security.
Hmotnost samohybného děla činila více než 55 tun a délka hladké hlavně byla téměř 20 metrů. Jako hlavní zbraň sloužil 420mm hladkohlavňový minomet 2B2 v délce 47,5 ráže. Nakládání nábojů se provádělo ze závěru minometu pomocí jeřábu (min. 750 kg), což nepříznivě ovlivnilo jeho rychlost palby, pouze 1 výstřel za 5 minut. Munice minometu 2B1 Oka obsahovala pouze jadernou hlavici, která zaručovala za každých okolností alespoň jeden taktický jaderný úder. Vertikální úhel minometu ležel v rozmezí +50 až +75 stupňů. Ve vertikální rovině se hlaveň pohybovala díky hydraulickému systému, zatímco horizontální navedení minometu probíhalo ve 2 fázích: počáteční hrubé nastavení celého zařízení a teprve poté navedení na cíl pomocí elektrického pohonu.
Během pochodu řídil samohybný minomet pouze řidič, zatímco zbytek osádky (7 osob) byl přepravován odděleně na obrněném transportéru nebo nákladním automobilu. V přední části skříně stroje se nacházel MTO – motorově-převodový prostor, ve kterém byl instalován 12válcový kapalinou chlazený vznětový motor V-12-6B vybavený systémem turbodmychadla a vyvíjející výkon 750 k. Dále zde byla mechanická planetová převodovka, která byla propojena s otočným mechanismem.
Pohonná jednotka těžkého stroje byla vypůjčena z tanku T-10. Pojezdová část stroje, navržená KB Kirovského závodu, dostala podle klasifikace GBTU označení „Objekt 273“. Tento podvozek byl maximálně unifikován s podvozkem SAU 2A3 a splňoval zvýšené požadavky kladené na pevnost konstrukce. Na tomto podvozku byla použita pohonná jednotka ze sovětského těžkého tanku T-10. Podvozek samohybného minometu „Oka“ měl 8 dvojitých opěrných válců a 4 opěrné válce (na každé straně korby), zadní kolo bylo vodicí, přední kolo bylo vodicí. Řídicí kola podvozku měla hydraulický systém spouštějící je v bojové poloze na zem.
Odpružení podvozku bylo torzním nosníkem s hydraulickými tlumiči, které dokázaly pohltit značnou část energie zpětného rázu v okamžiku výstřelu z minometu. To však nestačilo. Na minometu také chyběly protiodrazové lopatky, tzv. „sekací zařízení“. Z tohoto důvodu při střelbě z minometu ráže 420 mm minomet odjížděl po kolejích zpět do vzdálenosti 5 metrů. Kvůli obtížnému nabíjení křídlatého granátu ze závěru nepřesáhla rychlost palby děla 1 výstřel za 5 minut. V pochodovém postavení obsluhoval samohybný minomet pouze řidič-mechanik – zbytek posádky vezl nákladní automobil nebo obrněný transportér.
Dne 7. listopadu 1957 byl na vojenské přehlídce v Moskvě Oka poprvé předveden mezinárodní veřejnosti společně se samohybným dělem ráže 406 mm na stejném podvozku. Předvedení těchto obrovských děl vyvolalo rozruch mezi zahraničními novináři i domácími obyvateli. Někteří zahraniční odborníci vyjádřili názor, že dělostřelectvo předváděné na Rudém náměstí je jen atrapa určená k zastrašovacímu efektu. Nebyli daleko od pravdy.
Při minometných zkouškách, kdy se střílelo konvenční municí, docházelo k různým poruchám. Při zkouškách bylo zjištěno, že při střelbě obyčejnými minami nevydrží lenošky, převodovka byla vytržena ze svého místa, došlo k destrukci konstrukce podvozku a objevily se i další zlomy a nedostatky. Dokončování samohybného minometu 2B1 „Oka“ probíhalo až do roku 1960, kdy Rada ministrů vydala nařízení o zastavení prací na tomto projektu a samohybném děle 2A3.
Zdroj: globalsecurity.org