Samopaly vzor 23, 25, 24 a 26, přezdívané „pumpička“. Zbraně československé armády, které našly místo v arzenálech zemí Varšavské smlouvy

Ve výzbroji československé armády v období let 1948 až 1958 hrály klíčovou roli samopaly vz. 23 a 25 (později přejmenované na Sa 23 a Sa 25) a jejich následovníci Sa 24 a Sa 26. Tyto samopaly byly známé pod přezdívkou „pumpička“. Tyto zbraně byly navrženy pro potřeby modernizace armádního arzenálu po druhé světové válce, přičemž byl kladen důraz na vysokou efektivitu a adaptabilitu na různé bojové podmínky.

Konstrukční rysy

Samopaly Sa 23 a Sa 25 využívaly náboj 9 mm Luger, zatímco Sa 24 a Sa 26 byly upraveny pro náboj 7,62 × 25 mm Tokarev, odpovídající tehdejším standardům Varšavské smlouvy. Výjimečnost těchto zbraní spočívá v jejich konstrukci s dynamickým závěrem, který nebyl uzamčen, což umožňovalo střelbu jednotlivými výstřely nebo dávkou. Tento prvek zajišťoval vysokou spolehlivost a jednoduchost ovládání v různých bojových situacích.

Vývoj těchto samopalů byl motivován potřebou zkrácení celkové délky zbraně bez snížení efektivity, což bylo dosaženo návrhem závěru kolem hlavně. Tento inovativní přístup nejen zlepšil manévrovatelnost zbraně, ale také usnadnil její údržbu a manipulaci, píše portál ČSLA.

Význam a odkaz

Samopaly vz. 23 a 25, a následně Sa 24 a Sa 26, představují významný milník v historii československé vojenské výzbroje. Tyto zbraně byly používány nejen československou armádou, ale našly své místo i v arzenálech jiných zemí Varšavské smlouvy, což svědčí o jejich kvalitě a spolehlivosti.

Je důležité poznamenat, že označení „vz.“ před názvem zbraně je často mylně interpretováno jako modelové číslo. Ve skutečnosti byly tyto zkratky používány jako krycí názvy a správná terminologie a specifikace těchto samopalů je důsledně definována ve vojenských předpisech a normách.

Samopaly Sa 23, 25, 24 a Sa 26 jsou významnou součástí vojenské historie a technického dědictví, které představuje nejen vynikající konstrukční a funkční vlastnosti, ale také inovativní přístup k návrhu zbraní, který byl v československém vojenském průmyslu přijat. Jejich příběh je připomínkou důležitosti technologického pokroku a adaptability v oblasti obranných systémů.

Zdroj: Wikipedia; ČSLA