Roboti s lidskou kůží? Nic nemožného. Japonští vědci to předvádí na robotickém prstu

Vědci z Tokijské univerzity shromáždili znalosti o robotice a kultivaci lidských tkání, aby vytvořili ovladatelný robotický prst pokrytý živou kožní tkání. Materiál, který narostl na robotickém prstu, se ideálně tvaruje, má potřebnou pevnost a dokáže se i sám hojit.

Profesor Shoji Takeuchi je průkopníkem v oblasti biohybridních robotů, průniku robotiky a bioinženýrství. Spolu s výzkumníky z Tokijské univerzity zkoumá věci, jako jsou umělé svaly, syntetické pachové receptory, maso vypěstované v laboratoři a další. 

Jeho nejnovější výtvor by mohl velmi prospět lékařskému výzkumu poškození kůže, jako jsou třeba hluboké rány a popáleniny, a také výrazně posunout vpřed vývoj humanoidních robotů.

Vytvořili jsme fungující robotický prst, který se hýbe stejně jako náš lidský, a je pokrytý kůží, která se dokáže sama léčit. Náš model kůže se pěstuje přímo na samotném prstu. Díky tomu poskytuje úplnější pokrytí a je také pevněji ukotven,“ řekl Takeuchi.

Trojrozměrné modely kůže se již nějakou dobu používají pro výzkum a testování kosmetiky a léků, ale úplně poprvé byl takový materiál použit na robotu.

Kůže je vyrobena z druhu kolagenu, známém jako hydrogel, ve které se pěstuje několik druhů živých kožních buněk nazývaných fibroblasty a keratinocyty. Kůže je pěstována přímo na robotickém prstu, což se ukázalo jako jeden z nejnáročnějších procesů tohoto výzkumu, protože bylo nutné vytvořit speciální struktury, na kterých by kolagen držel.

Náš výtvor je nejen měkký jako skutečná kůže, ale dokáže se sám opravit, pokud se nějakým způsobem pořeže nebo poškodí. „V budoucnu plánujeme vyvinout pokročilejší verze reprodukcí některých orgánů nacházejících se v kůži, jako jsou například smyslové buňky, vlasové folikuly a potní žlázy. Také bychom rádi kůží dokázali pokrýt větší plochu,“ řekl Takeuchi.

Profitovat z tohoto výzkumu by mohly i oblasti, jako je kosmetika, farmacie a regenerativní medicína. To by mohlo potenciálně snížit náklady, čas a složitost výzkumu v těchto oblastech a omezit testy na zvířatech.

Zdroj: u-tokyo.ac.jp