Raketoplán Buran. Co se stalo se sovětským vývojem raketoplánů?

Sovětský vývoj raketoplánů může být pro mnohé překvapením. Raketoplán Buran letěl pouze jednou, bez pilota a nikdy nebyl používán pravidelně. Za to americký raketoplán ano, napsal server HotCars.

Nelze popřít, že americký program NASA Space Shuttle byl jedním z nejlepších úspěchů kosmických závodů. Ve skutečnosti se jedná o jeden z nejlepších technologických úspěchů na světě. Raketoplán poprvé odstartoval již v roce 1981 a byl používán až do roku 2011, kdy Atlantis uskutečnil poslední let. Cestou k němu došlo k tragédiím v podobě havárií raketoplánů Challenger a Columbia, na které by se nemělo nikdy zapomenout. Možná někoho překvapí, že Sovětský svaz měl svůj vlastní vývoj raketoplánů.

Sověti svůj orbitální modul pojmenovali Buran a svět se o něm poprvé dozvěděl v listopadu 1988. V některých ohledech byl sovětský raketoplán vlastně lepší než ten americký. Když si však Sověti uvědomili, že raketoplán NASA nebude využíván k vojenským účelům, Rusové vlastně neměli potřebu Buran dále vyvíjet.

Původ Buranu

Program NASA Space Shuttle měl svůj první start v roce 1981, kdy 12. dubna 1981 odstartovala Columbia v rámci vesmírné mise STS-1. V letech 1981 a 1982 následovaly další tři zkušební lety s Columbií. Tím byl zahájen americký program Space Shuttle. Záměrem programu bylo dopravovat do vesmíru různé družice, podnikat mise na Mezinárodní vesmírnou stanici a mnoho dalšího, ale jak tomu Sovětský svaz přihlížel, začal mít obavy. Začali se zajímat, zda Američané raketoplán nevyužijí k vojenským misím.

Sověti pevně věřili, že Amerika může raketoplán využít jako vesmírnou zbraň, zejména pokud splní svůj cíl 60 startů ročně. Sověti si mysleli, že laserová zbraň by mohla být vyslána na oběžnou dráhu k testování před návratem na Zemi, nebo dokonce zachytit sovětské satelity. To vedlo ke konstrukci Buranu, přičemž jeho vývoj a výzkum byly po mnoho let přísně střeženým kremelským tajemstvím. Sovětská média se při prvním startu Columbie v roce 1981 rozhořčeně ohradila proti tomu, že Spojené státy vypustily vojenské plavidlo. Jak se také dalo očekávat, když byl sovětský Buran poprvé představen, vypadal velmi podobně jako raketoplán NASA.

• 

Testování Buranu

Vzhledem k tomu, že se o raketoplánu NASA objevilo tolik odtajněných informací, nebylo velkým překvapením, že když svět konečně spatřil Buran, velmi se podobal americkému raketoplánu. Na rozdíl od TU-144, který za svou podobnost s Concordem vděčil sovětské špionáži, byl Buran téměř volně vyrobenou kopií raketoplánu. Sovětský svaz jednoduše chtěl, aby se raketoplán vyrovnal schopnostem amerického orbiteru. Ještě je však třeba poznamenat, že Sovětský svaz už o cestování do vesmíru a raketách leccos věděl.

To znamená, že Sověti mohli ve skutečnosti navrhnout lepší orbitální modul. Americký raketoplán měl vlastní motory, ale k vynesení na oběžnou dráhu potřeboval dva raketové motory na tuhé palivo. Buran mezitím motory neměl a spoléhal se jen na raketu Energia, která ho dostala na oběžnou dráhu. Jednalo se o raketu s hlavním stupněm a čtyřmi boostery. Raketoplán NASA byl sice více opakovaně použitelný, ale Buran mohl vynést 30 tun oproti 29 tunám raketoplánu a byl lehčí. Navíc by se Energia dala použít i pro jiné vesmírné mise. Na rozdíl od raketových nosičů a palivových nádrží raketoplánu Space Shuttle.

• 

Pokroky v bezpečnosti programu raketoplánů

Hlavní výhodou sovětského Buranu bylo, že Energia používala urychlovací motory s kapalným palivem. To mělo velkou výhodu oproti raketovým urychlovačům na tuhé palivo, které nebylo možné v případě nouze vypnout. Rakety Energia však ano, navíc Buran měl katapultovací sedadla. Pouze dva raketoplány měly vystřelovací sedadla, a to pouze pro dva členy posádky. Systém Buranu mohl pomoci při katastrofě Challengeru v roce 1986. Bylo 15. listopadu 1988, když Buran vzlétl a Západ byl masivně ohromen, zejména jeho plně automatizovaným letovým systémem. Ale navzdory působivému prvnímu startu byly dny Buranu sečteny.

• 

Rozpad Sovětského svazu

Koncem 80. let 20. století se Sovětský svaz ocitl před kolapsem a Buranu začalo docházet financování. Buran byl stejně nákladný jako americký raketoplán, ale Sověti měli k dispozici také spotřební rakety, které je dostaly do vesmíru. Amerika mezitím tuto koncepci zcela opustila ve prospěch raketoplánu. Když se ukázalo, že americký raketoplán nemá žádný vojenský potenciál, Sovětský svaz jednoduše neměl chuť pokračovat ve vývoji Buranu.

Orbitální modul se objevil na leteckém veletrhu v Paříži v roce 1989, ale brzy byl uložen do hangáru na kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. V roce 2002 došlo ke zřícení hangáru, při kterém zahynulo osm pracovníků a byla zničena maketa rakety Energia.

• 

V současnosti existují pouze dva orbitery Buran. Ani jeden z nich nebyl použit, jeden byl určen pro pozemní použití a druhý byl z 90 % dokončen pro lety do vesmíru, než byl projekt zastaven. Oba jsou údajně stále uskladněny na kosmodromu Bajkonur. Jsou to jediné připomínky toho, že Sovětský svaz někdy realizoval program Space Shuttle, a je jistě velká škoda, že jediný Buran, který kdy vzlétl, není zachován pro budoucí generace.

Zdroj: hotcars.com, space.com