Proč byl sovětský stíhač Jak-141 příliš chytrý pro své vlastní dobro?
Sovětské námořnictvo chtělo stíhací letoun nové generace a Jakovlev se domníval, že Jak-141 je tou správnou odpovědí. Nikdy se však nedostal do námořní služby…
Během studené války se letouny VTOL stávaly velmi životaschopným vojenským řešením pro oblasti, kde byly krátké vzletové a přistávací dráhy nebo prostě neexistovaly. Britové ukázali, že tato koncepce může fungovat s letounem Harrier, a Německo se usilovně snažilo dostat do služby své vlastní verze, od stíhacího letounu VJ 101 až po transportní Dornier Do 31. Také Sovětský svaz se snažil dostat do služby vlastní letouny VTOL a přišel s několika nápady.
Jedním z nich byl Jak-38 Forger, VTOL stroj, který vypadal trochu jako Harrier, ale nebyl zdaleka tak úspěšný a měl omezenou službu u sovětského námořnictva. Dalším letounem vyvinutým společností Jakovlev byl Jak-141 Freestyle, nazývaný také Jak-41. Jednalo se o větší nadzvukový VTOL letoun, který měl ve skutečnosti nahradit Jak-38, letoun, který byl vždy považován za tak trochu přechodný stroj. Jak-141 byl brzy vyvinut jako potenciální nástupce, avšak větší a mnohem složitější letoun měl jen omezenou životnost jako zkušební letoun, než se Sovětský svaz vzdal jakýchkoli dalších ambicí v oblasti VTOL.
Jak vznikl letoun Jak-141
Sovětské námořnictvo chtělo komplexnější stroj, který by měl větší schopnosti než Jak-38. Jakovlev, který prokázal, že dokáže vytvořit letoun VTOL pro službu, rychle získal zakázku na vývoj takového stroje. Námořnictvo chtělo letoun, který by měl podobný náklad zbraní, radar a manévrovací schopnosti jako současné frontové stíhačky. Jakovlev věřil, že se s tímto novým letounem vrátí do čela sovětské stíhací konstrukce a bude to stíhací letoun nové generace VTOL. Tehdy byla zvolena konstrukce s jedním motorem a vektorovací tryskou za těžištěm.
Těsně za pilotní kabinou by se nacházely také speciální trysky pro vertikální vztlak. Jak-141 by měl plochou obdélníkovou trysku, která by byla podobná té, jež byla o mnoho let později použita u amerického F-22. Letoun vypadal podobně jako MiG-25 Foxbat a Jakovlevovi se podařilo získat finanční prostředky na stavbu čtyř prototypů, z nichž jeden by byl holý drak určený pouze pro statické a únavové zkoušky. První konvenční let Jaku-141 se uskutečnil 9. března 1987, první vznášecí let následoval až 29. prosince 1989, tedy více než dva roky po prvním vzletu letounu.
Zahájení testovacího programu Jaku-141
Netrvalo dlouho a program začal narážet na problémy. Zpočátku si od letounu leccos sliboval. Probíhaly vzlety na běžných ranvejích a skokanských můstcích a letoun dokázal udržet vertikální let. Brzy se zjistilo, že Jak-141 je velmi dobrý v bojových manévrech, takže v konstrukci byl jistě příslib. V říjnu 1991 však jeden z letounů při tvrdém přistání s podvozkem protrhl palivovou nádrž na proudovém letounu a způsobil vážný požár. Jeho pilotovi se podařilo katapultovat a byl naštěstí vytažen z moře letadlovou lodí, na které přistával.
Letoun byl brzy opraven a vystaven, ale finanční prostředky vysychaly. Sovětské námořnictvo poté oznámilo, že na letoun již nejsou k dispozici žádné další finanční prostředky. Letoun byl na svou dobu neuvěřitelně složitý a nakonec nenabízel příliš mnoho vylepšení oproti Jaku-38, letounu, který sám o sobě byl ve skutečnosti poznamenán několika problémy. A počátkem devadesátých let se Sovětský svaz hroutil a bylo jen velmi málo motivace pokračovat ve vývoji technologie, kterou Sovětský svaz nedokázal zvládnout.
Jeden z nejzajímavějších konceptů VTOL, který kdy vznikl
Jak-141 byl jistě jedním z nejzajímavějších konceptů VTOL své doby a Sovětský svaz měl plány na další verze. Jak-43 byl dalším nadzvukovým VTOL letounem, který měl navazovat na Jak-141, ale nikdy nepřekročil fázi plánování. Sovětský svaz nebyl v době studené války v prosazování nadzvukových VTOL letounů sám, protože Británie měla téměř hotový P.1154, nadzvukovou verzi úspěšného Harrieru. Skutečný nadzvukový letoun VTOL vstoupil do vojenské služby až s letounem F-35.
Poslední úlet umírajícího Sovětského svazu
Nakonec se Jak-141 objevil příliš pozdě v životě Sovětského svazu, než aby měl reálnou šanci se prosadit. Samotná studená válka měla skončit v roce 1991, stejně jako samotný Sovětský svaz. A skutečně, když se Jak-141 objevil na letecké přehlídce ve Farnborough v roce 1992, stalo se tak jako ruský, nikoli sovětský letoun. V Jaku-141 se jistě skrýval velký potenciál, ale byl příliš drahý a sovětskému námořnictvu, které o něj tak usilovalo, nenabízel žádnou velkou hodnotu.
Zdroj: hotcars.com