Přicházejí brčka na nápoje vyrobená z bakterií. Jsou odolnější, levnější a ekologičtější než papírové

Plastová brčka byla nahrazena papírovými a kovovými. Obojí má své nevýhody. Brčko vyrobené z bakterií však nepoškodí vaše zuby ani se nerozmočí, napsal server New Scientist.

Brčka na pití mají dlouhou historii. Používali je již staří Sumerové. Pravděpodobně se čiré pivo popíjelo brčkem ze sedimentu po jeho kvašení. Nejstarší známá slámka byla nalezena v sumerské hrobce staré 5 000 let. Byla vyrobena ze zlata a lazuritu. Podobné kovové nádobí používali k pití nápoje yerba maté také jihoameričtí obyvatelé.

Dříve se brčka vyráběla ze slámy. Pak přišel čas na plastové

V Evropě se používala sláma ze stébel travin, nejčastěji ze žita. Odtud jejich název. Ve většině zemí se brčka začala běžně používat až koncem 19. století, kdy se začala vyrábět z voskovaného papíru. Během druhé světové války je nahradila plastová brčka, jejichž výroba byla jednodušší a levnější.

Plastová brčka však mají jednu zásadní nevýhodu. Když je vyhodíme, zamořují životní prostředí na stovky let, protože tak dlouho trvá jejich rozklad. Přispívají ke znečišťování světa plasty a mikroplasty. Plastová brčka již byla v Evropské unii zakázána, stejně jako plastové vatové tyčinky.

Alternativou jsou opakovaně použitelná brčka. I ty však mají své nevýhody. Především je třeba pamatovat na to, abyste brčko nosili s sebou a čas od času ho vyčistili. Na druhou stranu jednorázová brčka z papíru začnou po čase měknout.

Bakteriální celulóza je pro brčka vhodnější než stromová celulóza

Vědci v Číně nyní vyvinuli nový typ brček, která se skládají z celulózy produkované bakteriemi. Celulóza je polymer složený z glukózových řetězců, který se získává především ze dřeva. Je hlavní složkou papíru. Celulóza produkovaná bakteriemi má oproti rostlinné celulóze tu výhodu, že její vlákna jsou pevněji propletená. Tím se zvyšuje jeho tuhost a odolnost. Ale jak je to s odolností proti vodě?

I pro to byl nalezen způsob. Výzkumníci ponořili celulózu do alginátu sodného. Jedná se o polymer získávaný z řas vyvržených na břeh Atlantiku. Díky své schopnosti absorbovat vodu se již dlouho používá v potravinářském průmyslu. V tomto případě byl použit k ucpání mikroskopických pórů v celulózových vláknech, kterými se kapalina dostává do vláken a změkčuje je. Alginát působí také jako lepidlo. Namočenou celulózu lze vyžehlit, srolovat do trubičky a nakrájet na kousky.

Tato kombinace dvou přírodních materiálů se osvědčila. Testy prokázaly, že bakteriální brčka jsou odolnější než jejich papírové protějšky. Jsou také tužší než papírové nebo plastové. A údajně chutnají, jako vysušený kokos. Každopádně se do oběhu údajně dostanou velmi brzy.

Zdroj: newscientist.com