Obří blesk, který vystřelil z oblohy do vesmíru, je možná nejsilnějším bleskem, jaký byl kdy zaznamenán
Obloha se zatáhne, spustí se prudký déšť a vzduchem proletí blesk. Ale místo toho, aby udeřil dolů k zemi nebo prolétl bokem mezi mraky, tento blesk udělá něco nečekaného. Z vrcholu mraku vystřelí přímo vzhůru, vystřelí 80 km do nebe a dotkne se spodního okraje vesmíru.
Takovým bleskům se říká gigantické trysky, jak píše server Live Science. Jsou nejvzácnějším a nejsilnějším druhem blesků, vyskytují se jen 1000krát ročně a vyzařují více než 50krát více energie než typický blesk – a nyní vědci právě objevili dosud nejsilnější gigantický jet.
Ve studii zveřejněné 3. srpna v časopise Science Advances vědci analyzovali gigantický jet, který v roce 2018 vystřelil z mraku nad Oklahomou. Zkoumáním emisí rádiových vln tohoto jetu pomocí satelitních a radarových dat tým zjistil, že blesk přesunul přibližně 300 coulombů energie z vrcholu mraku do spodní ionosféry, vrstvy nabitých částic, která odděluje horní vrstvy zemské atmosféry od vesmírného vakua – což je zhruba 60krát více než 5 coulombů energie typického blesku.
Zachycení tak podrobných údajů o mohutném úderu blesku vyžadovalo stejně mohutné štěstí. Občanský vědec z Hawley v Texasu natočil 14. května 2018 tento výboj kamerou za slabého osvětlení a sledoval, jak gargantuovský výboj vystřelil z vrcholku mraku, než se spojil s nabitými částicemi v ionosféře, asi 96 km nad zemí.
Vědci při analýze záběrů zjistili, že tryska se shodou okolností vyskytla velmi blízko středu velkého zařízení pro mapování blesků (LMA), sítě pozemních rádiových antén, které se používají k mapování míst a časů úderů blesků. Tryskáč byl také v dosahu několika meteorologických radarů a satelitní sítě pro sledování počasí.
Díky kombinaci těchto zdrojů mohli vědci studovat velikost, tvar a energetický výkon gigantického jetu v dosud nevídaných detailech. Vědci zjistili, že vysokofrekvenční emise rádiových vln proudu pocházejí z malých struktur zvaných streamery, které vznikají na samém konci blesku a vytvářejí „přímé elektrické spojení mezi vrcholem mraku a spodní ionosférou.
Nejsilnější elektrický proud přitom tekl výrazně za proudnicemi, v úseku zvaném leader. Data také ukázala, že zatímco tyto streamery byly relativně chladné, s teplotou zhruba 204 stupňů Celsia, nejsilnější blesk byl spalující, s teplotou více než 4 426 C. Tento rozdíl platí pro všechny údery blesku, nejen pro gigantické proudy, napsali vědci.
Proč tedy blesk někdy vyletí nahoru, místo aby vyletěl dolů? Vědci v tom stále nemají úplně jasno, ale pravděpodobně jde o nějaký druh blokády, která brání blesku uniknout spodní částí mraku, gigantické trysky jsou obvykle pozorovány v bouřkách, které nevytvářejí mnoho blesků z mraku na zem.
Zdroj: livescience.com, science.org