„Objevili jsme mraky ve vesmíru,“ tvrdí vědci

Mraky na exoplanetě pojmenované Wasp-127b, přesněji řečeno plynném obru vzdáleném od Země asi 520 světelných let, objevila skupina vědců, kteří o svých zjištěních informovali v časopise Astronomy & Astrophysics a představili je na letošním vědeckém kongresu Europlanet, a to na základě dat z několika výkonných teleskopů. Výzkum je tak podrobný, že se dokonce podařilo odvodit výšku mraků a strukturu horních vrstev atmosféry dané exoplanety.

Tato práce rozšiřuje naše znalosti o atmosférách exoplanet, tedy planetách patřících k jiným slunečním soustavám v Galaxii Mléčné dráhy, která je poseta dalšími hvězdami podobné hmotnosti jako Slunce, u nichž mohly vzniknout miliardy obyvatelných planet, a umožňuje nám hledat další „Země“ – tělesa, která jsou ve správné vzdálenosti od své referenční hvězdy.

Zkoumaná exoplaneta je známá jako Wasp-127b a byla objevena v roce 2016. Je to horký plynný obr, který obíhá tak blízko své hvězdy, že jeho rok trvá pouhých 4,2 pozemského dne. Jupiter, který je sám plynným obrem, je 1,3krát větší, ale má jen 0,16krát větší hmotnost. To znamená, že atmosféra planety Wasp-127b je poněkud řídká a slabá, což je ideální pro pokusy o analýzu jejího obsahu na základě světla, které skrz ni proudí z hostitelské hvězdy. Tým vědců pod vedením astronoma Romaina Allarta z Montrealské univerzity v Kanadě zkombinoval infračervená data z nHubbleova vesmírného dalekohledu a optická data z přístroje Espresso instalovaného na chilském dalekohledu.

„Zaprvé, jak už bylo u tohoto typu planet zjištěno dříve, jsme zjistili přítomnost sodíku, ale v mnohem menší výšce, než jsme očekávali,“ řekl Allart. „Zadruhé, v infračerveném spektru byly silné signály vodní páry, ale žádné ve viditelných vlnových délkách. To znamená, že vodní pára v nižších vrstvách je chráněna mraky, které jsou neprůhledné ve viditelných vlnových délkách, ale průhledné v infračerveném spektru.“

Analýza týmu také odhalila další podrobnosti o tom, jak Wasp-127b obíhá kolem své hostitelské hvězdy. Ve Sluneční soustavě, kde je vše poměrně uspořádané, obíhají všechny planety ve směru rotace Slunce, víceméně v rovině kolem slunečního rovníku. Je to dáno způsobem, jakým se naše planetární soustava zformovala, a to z disku materiálu vířícího kolem malého rotujícího Slunce. Wasp-127b naproti tomu obíhá nejen v opačném směru než její hvězda, ale také pod velmi výrazným úhlem, v podstatě téměř kolem pólů. Něco se tam děje (soustava má být stará 10 miliard let) a určitě je tam „neznámý společník“, který tento postoj ovlivňuje.

Zdroj: Astronomy & Astrophysics