Neskutečná podívaná. Rover NASA zachytil vzácný západ slunce na Marsu

Rover Curiosity právě poslalo zpět ohromující fotografii zachycující pohled na třpytivý západ slunce na Marsu, jak píše web Popular Science.

Rover NASA brázdí povrch Marsu již více než 10 let a hledá odpovědi na otázku, proč se rudá planeta změnila z teplé a vlhké na zmrzlou poušť. Objevilo zajímavé skalní útvary, hledalo známky života a vystoupalo na horu Mount Sharp v centru kráteru Gale. Ale místo toho, aby se rover nadále soustředil na téměř nekonečný červený pás skal a hlíny pod svými koly, se v poslední době dívá spíše vzhůru.

Dne 2. února pozoroval rover Curiosity paprsky slunečního světla, které se táhly přes obzor a osvětlovaly mraky při západu Slunce na Marsu. Je to poprvé, co byly paprsky, známé jako krepuskulární paprsky, na rudé planetě takto jasně pozorovány. Rover provádí průzkum soumračných mraků na Marsu v návaznosti na svá předchozí pozorování mraků zářících v noci. V roce 2021 rover Curiosity pomocí svých černobílých navigačních kamer sledovalo strukturu těchto mraků při jejich pohybu na Marsu. Mraky poskytují hlubší vhled do vzorců a podmínek počasí. Vědci mohou informace o tom, kdy a kde se na Marsu tvoří mraky, využít k získání dalších informací o složení a teplotě atmosféry planety a také o větru.

Nový průzkum, který byl zahájen v lednu a bude ukončen koncem tohoto měsíce, využívá barevnou kameru roveru umístěnou na jeho stožáru, která sleduje růst částic mraků. Rover NASA Curiosity použil dvě kamery k vytvoření této fotografie před skalním výběžkem Mont Mercou, který je vysoký 6 metrů. Na Marsu je většina mraků tvořena zmrzlým ledem a vznáší se asi 60 km nad zemí. Rover Curiosity však zaznamenal mraky, které dosahují větší výšky, jak je vidět na nové fotografii. To vede vědce k domněnce, že jsou tvořeny zmrzlým ledem z oxidu uhličitého – neboli suchým ledem. Vědci je stále zkoumají, aby zjistili, proč se to tak děje.

Curiosity pořídil 27. ledna samostatný snímek lesklých, duhových mraků, které zdánlivě připomínají peří. „Tam, kde vidíme iridescenci, to znamená, že velikost částic mraku je stejná jako u jejich sousedů v každé části mraku,“ uvedl Mark Lemmon, atmosférický vědec z Institutu Vesmírné vědy v Boulderu v Coloradu. „Při pohledu na barevné přechody vidíme, jak se velikost částic v oblaku mění. To nám napovídá o tom, jak se oblak vyvíjí a jak se v průběhu času mění velikost jeho částic.“

Zdroj: Popular Science, New York Post