NASA hledá vodu na měsících Uranu. Je tam obrovská zásoba

Uran je obklopen prstenci a až 27 známými měsíci. Nová studie NASA naznačuje, že čtyři z těchto měsíců mohou splňovat podmínky pro to, aby na nich byly vnitřní oceány.

Opětovná analýza dat získaných sondou Voyager během jejího průletu kolem Uranu spolu s využitím nového počítačového modelování vedla vědce NASA k závěru, že čtyři z pěti největších měsíců Uranu obsahují mezi svými jádry a ledovou kůrou vrstvu oceánu.

Uran má 27 měsíců, z nichž největší jsou Titania, Oberon, Umbriel a Ariel, pátým největším je Miranda, ale my se zaměříme na první čtyři. Nejmenší Ariel má průměr 1160 km, zatímco nejhmotnější Titania má průměr 1580 km. Pro srovnání, náš pozemský Měsíc je s průměrem 3476 km více než dvakrát větší, přestože naše planeta je více než 14krát menší než samotný Uran.

Vědci se dlouho domnívali, že měsíc Titan díky své velikosti zachycuje vnitřní teplo způsobené radioaktivním rozpadem prvků. Ostatní měsíce byly až dosud považovány za příliš malé na to, aby to dokázaly. Toto teplo je klíčové pro udržení oceánu ukrytého pod ledem pokrytou kůrou v tekutém stavu. Dalším zdrojem tepla jsou také pohyby vyvolané gravitačním vlivem Uranu, který však není příliš silný.

Společné úsilí vědců se v tomto roce soustředí na průzkum a studium Uranu. Zaměření na ledového obra je určeno pro případnou budoucí průzkumnou misi. Vzhledem k tomu, že byla vyslána sonda k průzkumu odvrácené planety, zdá se logické podniknout také průzkum jeho hlavních měsíců.

Planetologové již našli důkazy o existenci vnitřních oceánů u malých nebeských těles, jako jsou trpasličí planety a měsíce. Okrajové důkazy byly nalezeny dokonce i u tak nepravděpodobných míst, jako jsou Ceres a Pluto, stejně jako Saturnův měsíc Minimas.

Vědci využili data ze sondy Voyager 2, která kolem Uranu prolétla v 80. letech minulého století, a poznatky získané z moderních pozorování. Na jejich základě vytvořili počítačové modely, které nám dávají určitou představu o tom, jak by mohl vypadat vnitřek těchto měsíců. Podle teleskopických pozorování může mít Ariel na svém povrchu dokonce ledové sopky.

Vědci pomocí modelování posoudili pórovitost vnějších plášťů měsíců a to, zda jsou vnitřní oceány dostatečně izolovány od vesmírného prázdna, aby udržely vnitřní teplo. V případě Titanu a Oberonu může být vnitřní teplo nebeských těles dokonce dostatečně vysoké na to, aby v podzemních vodách podporovalo jednoduché formy života.

Dokonce i nejmenší z pětice, Miranda, má povrchové rysy, které by naznačovaly schopnost udržovat teplo, ale termální modelování naznačuje, že pokud tam vůbec byla tekutá voda, Miranda ji ztratila velmi dávno v podobě ledového permafrostu. Vnitřní teplo však není vše, protože modelování také odhalilo, že v podpovrchových vodách těchto měsíců je pravděpodobně hojně zastoupen čpavek, který působí jako nemrznoucí směs. Podobně byly vysledovány vysoké koncentrace solí s podobnými účinky.

Zdroj: redakce, agupubs.onlinelibrary.wiley.com, nasa.gov