Lidský mozek je stroj času. Drží nás 15 vteřin v minulosti

Naše oči jsou neustále bombardovány obrovským množstvím vizuálních informací. Miliony tvarů, barev a neustále se měnícího pohybu všude kolem nás. Pro mozek to není snadné. Na jedné straně se vizuální svět neustále mění v důsledku změn světla, úhlu pohledu a dalších faktorů. Na druhé straně se náš vizuální vstup neustále mění kvůli mrkání a skutečnosti, že naše oči, hlava a tělo jsou často v pohybu, napsal server The Conversation.

Jak to, že nás z toho všeho nebolí hlava nepřetržitě celý den? Jak je možné, že naše realita, kterou vnímáme kolem sebe, není roztřesená, rozblikaná a celkově naprosto nesledovatelná? Ona taková ve skutečnosti samozřejmě je, jako nepřetržitá halucinace. Ale náš mozek, kupodivu, vidí a vnímá pěkně stabilní prostředí, ve kterém se slušně orientujeme.

Chcete-li se o tomto přesvědčit, dejte si před obličej telefon a nahrávejte video, zatímco se procházíte a díváte se na různé věci. Roztřesený, chaotický výsledek je přesně to, s čím se váš mozek potýká v každém okamžiku vizuálního zážitku. To můžete vidět i na videu níže. Bílý kruh vpravo ukazuje potenciální pohyby očí a rozmazaná skvrna vlevo odhaluje nervózní vizuální vstup v každém okamžiku.

Namísto vizuálního šumu, které může zaznamenat video, vnímáme prostředí, které je stabilní. Jak tedy náš mozek vytváří tuto iluzi? Tento proces fascinuje vědce již po staletí a je jednou ze základních otázek vědy o vidění.

Mozek, jako stroj času

Mauro Manassi z britské Aberdeenské Univerzity a David Whitney z americké Kalifornské Univerzity objevili nový mechanismus, který může mimo jiné vysvětlit tuto iluzorní stabilitu a který publikovali na webu Science. Mozek automaticky vyhlazuje naše vizuální vstupy v čase. Místo abychom analyzovali každý jednotlivý vizuální snímek, vnímáme v daném okamžiku průměr toho, co jsme viděli za posledních 15 sekund. Takže tím, že se objekty stahují dohromady, aby se zdály být navzájem podobnější, nás mozek klame, abychom vnímali stabilní prostředí. Život v minulosti může vysvětlovat, proč si nevšímáme jemných změn, ke kterým dochází v průběhu času.

Jinými slovy, mozek je jako stroj času, který nás neustále posílá zpět v čase. Je jako aplikace, která každých 15 sekund konsoliduje naše vizuální vstupy do jednoho dojmu, abychom zvládli každodenní život. Kdyby se náš mozek neustále aktualizoval v reálném čase, svět by působil jako chaotické místo s neustálými výkyvy světla, stínu a pohybu. Měli bychom pocit, že máme neustále halucinace.

Aby tuto iluzi otestovali, naverbovali stovky účastníků a požádali je, aby si prohlédli detailní záběry tváří, které se chronologicky mění ve stáří na 30sekundových časosběrných videích. Když byli účastníci požádáni, aby určili věk obličeje na samém konci videa, téměř shodně uváděli věk obličeje, který byl prezentován 15 sekund předtím.

Při sledování videa je člověk neustále zaujat minulostí, a tak nás mozek neustále posílá zpět k předchozím deseti až patnácti sekundám (kdy byl obličej mladší). Místo toho, aby lidé viděli nejnovější obraz v reálném čase, vidí ve skutečnosti jeho starší verze, protože doba obnovení našeho mozku je přibližně 15 sekund. Tato iluze tedy ukazuje, že vizuální vyhlazování v čase může pomoci stabilizovat vnímání.

Důsledky

Náš mozek pracuje s tímto mírným zpožděním při zpracování vizuálního světa, což má pozitivní i negativní důsledky. Zpoždění je skvělé, protože nám brání cítit se denně bombardováni vizuálními vstupy, ale může mít i rizikové důsledky pro život nebo smrt, když je potřeba absolutní přesnost.

Pomalá aktualizace našeho vizuálního systému může způsobit, že jsme slepí k okamžitým změnám, protože se chytá našeho prvního dojmu a táhne nás k minulosti. V konečném důsledku však pole kontinuity podporují náš prožitek stabilního světa. Zároveň je důležité si uvědomit, že úsudky, které si každý den děláme, nejsou zcela založeny na přítomnosti, ale silně závisí na tom, co jsme viděli v minulosti.

Zdroj: theconversation.com, science.org