Legendární Čmelák. Kdo si pamatuje tento létající traktor?

Prototyp Z-37 Čmelák poprvé vzlétl v roce 1963 a byl prvním speciálně zemědělským letadlem zkonstruovaným v Československu.

Byl výsledkem soutěže z roku 1960 na zcela nový, účelově navržený zemědělský letoun. Z-37 byl společným dílem leteckých společností Zlín a Let. Protože obě společnosti sídlily v silně zemědělsky využívaném moravském regionu, nebylo pro ně vůbec obtížné konzultovat přímo s těmi, kteří měli výsledný produkt používat, a přizpůsobit jej velmi úzce potřebám projektovaných zákazníků.

Letecký postřik a setí se v bývalém Československu praktikovalo již od poloviny dvacátých let minulého století, ale až do příchodu letounu Z-37 se jednalo o improvizaci s letadly, která nebyla pro tento úkol speciálně navržena. Úspěch této improvizace byl proto různý.

Z-37 kladl zemědělství na první místo ve všech aspektech své konstrukce, od robustního pevného podvozku, který umožňoval provoz z venkovských travnatých letištních ploch, až po křídla navržená pro optimální výkony při nízkých rychlostech jen několik metrů nad zemí.

Základní model Z-37 má celokovovou konstrukci křídel a trup postavený na ocelové trubce. Kokpit letounu poskytuje pilotovi vynikající výhled ven; bezprostředně za pilotem se nachází zásobník, který lze naplnit kapalnými, práškovými nebo granulovanými chemikáliemi pro postřik. Bezprostředně za zásobníkem se nachází prostor pro cestující směřující dozadu, který se obvykle používal pro přepravu zemědělských mechaniků do venkovských oblastí.

Schopný pomocník

Vzhledem k tomu, že prototyp XZ-37 získal několik ocenění na mezinárodních výstavách, exportní úspěch se dostavil poměrně snadno i u sériového Z-37 a našel uplatnění zhruba v desítce zemí. Ačkoli největším exportním zákazníkem bylo s velkým náskokem bývalé východní Německo, Čmelák našel uživatele také v Bulharsku, Finsku, Velké Británii, Maďarsku, Indii, Iráku, na Novém Zélandu, v USA a v bývalé Jugoslávii.

Využitelnost letounu se neomezovala pouze na zemědělské práce, ale našel uplatnění také v lesnictví, reklamě, výzkumu, lehké dopravě, leteckých průzkumných pracích a jako vlečný kluzák.

Nakonec, především kvůli zvýšeným nákladům na palivo, ztratil letecký postřik na mnoha místech, kde Z-37 působil, na oblibě ve prospěch pozemních metod postřiku. Mnoho exemplářů letounu bylo jednoduše ponecháno svému osudu, zatímco jiné se dostaly do rukou leteckých klubů, kde se díky svým výkonným motorům staly oblíbenými jako vlečné letouny schopné vynést do vzduchu více než jeden kluzák najednou.

Původní výroba letounu Z-37 probíhala nepřetržitě od roku 1963 do roku 1977 a krátce byla obnovena v letech 1983 a 1984. V roce 1985 byla rodina Z-37 doplněna o variantu s turbovrtulovým pohonem.

Bylo vyrobeno přibližně 700 exemplářů Z-37 v sedmi variantách.

Podle většiny indicií je většina letuschopných Z-37 nyní rozdělena mezi Českou republiku a Slovensko. Typ se stále ještě využívá v původních zemědělských rolích, zejména na Slovensku.

Některé exempláře se dostaly do muzeí, zatímco o ty, které se do muzeí nedostaly, se jejich majitelé buď velmi dobře starají a zůstávají letuschopné, nebo jsou ponechány opuštěné a chátrají na periferiích letišť.

Vzhledem k tomu, že Z-37 není ani okouzlující, ani běžný, vaše šance na setkání s ním mohou být dosti omezené.

Zdroj: pickledwings.com