Klíčový vynález průmyslové revoluce. Tohle bylo monstrózní parní kladivo. Sloužilo k opracování kovu pro nadrozměrné odlitky

James Nasmyth byl zkušený vynálezce a inženýr, jehož nápady ovlivnily celá průmyslová odvětví. Tento Skot na jednom ze svých vynálezů vydělal skutečné jmění a vytvořil výkonný stroj monstrózních rozměrů, který se stal ústředním prvkem velkých strojírenských projektů během průmyslové revoluce. Podívejme se blíže na parní kladivo a na to, jak ovlivnilo technologický vývoj.

Parní stroje hrály během průmyslové revoluce obrovskou roli. Zrychlily a zlevnily výrobu mnoha obtížně vyrobitelných výrobků, ovlivnily veškerou železniční a námořní dopravu a našly uplatnění mimo jiné ve stavebnictví, tiskařství a mnoha dalších energeticky náročných odvětvích. Na řešení se podílelo mnoho inovátorů, počínaje Thomasem Saverym a konče slavným atmosférickým parním strojem, který v roce 1778 vyvinul James Watt, píše portál Worldhistory.

Postupem času se v průmyslu začaly zvyšovat požadavky, na které stále neexistovala odpověď. Nutnost je však matkou vynálezů a to byl samozřejmě i případ parního kladiva, které nesporně změnilo průmyslovou výrobu.

Vše začalo tím, že s nárůstem námořní dopravy vznikla potřeba stavět stále větší lodě. Obrovské stavby poháněné parními stroji vyžadovaly stále větší kovové hřídele lodních šroubů, které nikdo nebyl schopen vyrobit. Bylo to proto, že v té době k tomu neexistovala technologie – kovárny nenabízely takové pece a tak těžká a přesná kladiva k opracování kovu; neexistovaly ani obráběcí stroje takových rozměrů pro nadměrné odlitky. Toho si všiml stavitel lodí Isambard Kingdom Brunel, který se obrátil na svého přítele, slavného vynálezce Jamese Nasmytha, aby mu pomohl problém vyřešit. Skot, který byl nadšený z vytváření konstrukcí založených na parním stroji, se této výzvy ujal.

Nasmyth se zabýval výrobou strojů a vozidel, což mu zaručovalo stálý přísun peněz, které mohl použít k realizaci svých nápadů. V průběhu let získal zkušenosti mimo jiné u Henryho Maulslaye, vynálezce soustruhu na kov. Věděl tedy, že některé věci nelze udělat, pokud nemáte k dispozici správný nástroj pro danou práci. Nasmyth viděl nedostatky tradičního naklápěcího kladiva a načrtl první návrh svého parního kladiva. Sice se po nějaké době ukázalo, že potřeba jeho rychlé konstrukce pominula, ale historie parního kladiva teprve začínala.

Ukázalo se totiž, že s podobným nápadem jako Nasmyth přišel i francouzský inženýr François Bourdon, který rovněž připravil vlastní náčrty. Navštívil továrnu bratří Schneiderů a předvedl svůj stroj, ale zpočátku se setkal s odmítnutím konstrukci vyrobit. Situace se změnila, když Bourdon spolu s Eugenem Schneiderem navštívili Nasmythovu továrnu v Anglii, kde zase viděli náčrty skotského vynálezce. To mělo prokázat proveditelnost koncepce a již v roce 1840 byla zahájena stavba prvního parního kladiva na světě. O dva roky později skotský vynálezce navštívil Francii a na vlastní oči se přesvědčil, jak jím vynalezený stroj funguje. Poté se rozhodl, že sám začne jednat. Již v červnu 1842 si nechal svou konstrukci patentovat, což samozřejmě vedlo k rozsáhlému sporu o prioritu mezi vynálezci.

Princip Nasmythova kladiva byl poměrně jednoduchý. Parní stroj využíval principu tepelné roztažnosti vody k pohonu mechanismu pístu a tyče. Tímto způsobem pára „zvedala“ velké závaží, které pak bylo velkou silou spouštěno na kovanou součást. Důležité je, že ve srovnání se starším vývojem bylo možné regulovat rychlost a rozsah klesání kladiva. Obsluha tak mohla vykovat libovolný počet kovových plátů do přesně stejného tvaru, čímž byla zajištěna potřebná opakovatelnost.

Nasmyth vyrobil celkem 493 parních kladiv a vydělal na nich skutečné jmění. Ve skutečnosti to byl jeho nejprodávanější vynález. Za zmínku však stojí, že nesestrojil největší kladivo na světě. Nejprve bylo nejvýkonnější konstrukcí kladivo Creusot, vyráběné v Schneiderových závodech, které mělo údernou sílu až 100 tun. Bylo to také největší kladivo na světě. Byl to také největší stroj svého druhu na světě. O několik let později byla ve Spojených státech vyrobena ještě výkonnější konstrukce s kladivem o síle 125 tun, která však nebyla tak impozantní z hlediska rozměrů.

Nasmyth vyvinul také stroj na vrtání pilotů na bázi parního kladiva, který měl rovněž velký úspěch na trhu. Nakonec však musel nastat konec technologie parních kladiv, která začala být vytlačována modernějšími hydraulickými lisy, jež nabízely ještě vyšší úroveň ovládání a především poskytovaly nesrovnatelně větší výkon. Za zmínku stojí, že první lis byl vynalezen dříve než parní kladivo, a přesto se tato technologie používá dodnes. Většina vyrobených parních kladiv byla již dávno sešrotována, ale některá se dochovala dodnes a často jsou památkami technického myšlení.

Zdroj: Worldhistory