Jsou lidé opravdu na vrcholu potravního řetězce?

Lvi, šedí vlci a velcí bílí žraloci mají jedno společné: jsou to vrcholoví predátoři. Jejich jídelníček se skládá téměř výhradně z masa a až na vzácné případy nemají tato zvířata žádné přirozené predátory – kromě člověka, píše portál Live Science. Pokud jsme tedy predátory vrcholových predátorů, znamená to, že jsme na vrcholu potravního řetězce?

Odpověď závisí na tom, jak definujete pojem „predátor“, tedy zda zabíjíte, abyste se najedli, nebo jen zabíjíte jiná zvířata, a také na tom, zda se zabýváte pravěkými nebo současnými lidmi.

„V ekologii, tedy ve studiu vztahů mezi organismy navzájem a jejich prostředím, není místo člověka v potravním řetězci založeno na tom, co nás žere nebo nežere, nebo na tom, co zabíjíme,“ řekl Sylvain Bonhommeau, mořský ekolog z francouzského institutu pro mořský výzkum IFREMER. „Spíše je to zcela založeno na tom, co jíme.“

Na základě této definice zní odpověď ne – lidé nejsou vrcholoví predátoři, protože nesníme všechno, co zabijeme.

Bonhommeau a jeho kolegové z institutu IFREMER se rozhodli určit postavení člověka v potravním řetězci, tzv. trofickou úroveň. Vědci obvykle hodnotí trofické úrovně na stupnici od 1 do 5. Rostliny a další primární producenti, kteří získávají energii pomocí slunečního světla, zaujímají první úroveň a býložravci jsou na úrovni druhé. Mezitím se druhy na třetí úrovni živí pouze býložravci a druhy na čtvrté úrovni se živí pouze masožravci třetí úrovně – a tak dále. Druhy, které získávají potravu z více trofických úrovní, jako jsou všežravci, jsou hodnoceny podle průměrné trofické úrovně toho, co jedí, plus jedna. Například živočich, který se živí přesně 50 % rostlin a 50 % býložravců, by byl všežravec 2,5. úrovně.

Na základě údajů Organizace OSN pro výživu a zemědělství o spotřebě potravin lidmi na celém světě přiřadili vědci z institutu IFREMER každé potravině, kterou jíme, trofickou úroveň. Zjistili, že podle výsledků studie týmu z roku 2013, zveřejněné v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, člověk v průměru získává 80 % denních kalorií z rostlin a 20 % z masa a ryb. To nás řadí na průměrnou trofickou úroveň 2,21 – někde mezi ančovičkami a prasaty. Trofické úrovně lidí se však celosvětově liší. Například v Burundi tvořily v roce 2009 rostliny 96,7 % místní stravy, což dává lidem v této zemi trofickou úroveň 2,04. Naopak na Islandu, kde v témže roce tvořilo maso asi 50 % stravy, byla trofická úroveň 2,57.

Lidé samozřejmě představují pro ostatní živočichy mnohem větší hrozbu než ančovičky a prasata. Někteří vědci tvrdí, že tlak lidí na ostatní druhy z nás dělá „super predátory“, což je termín, který autoři vymysleli pro rychlost, s jakou lidé zabíjejí jiné druhy. Ve zprávě z roku 2015 zveřejněné v časopise Science vědci z university ve Victorii v Kanadě porovnávali aktivitu lidských lovců a rybářů s aktivitou jiných suchozemských a mořských predátorů. Zjistili, že lidé zabíjejí dospělou kořist až 14krát častěji než ostatní predátoři. „Pokud vezmeme v úvahu, jak široký je náš dopad na volně žijící živočichy, je obrovský,“ řekl Bonhommeau. Bonhommeau však nesouhlasí s hodnocením, že lidé jsou superpredátoři, což interpretuje jako záměnu s termínem „vrcholový predátor“. V ekologii má predátor specifickou definici: žere to, co zabije. „Myslím, že tento článek byl zavádějící, protože zaměnil zabíjení a predátorství (zabíjení a požírání potravy),“ napsal v e-mailu.

Většinou nezabíjíme volně žijící zvířata, abychom je snědli. Například hlavními příčinami poklesu lví populace jsou ztráta životního prostředí a střety s lidmi, kteří nechtějí, aby lvi ohrožovali je nebo jejich hospodářská zvířata. Mezitím lidé lovící v oceánech vyhazují 10 až 20 % celkového úlovku jako vedlejší úlovek, jak uvádí studie z roku 2017 v časopise Fish and Fisheries. Podle Národního úřadu pro oceán a atmosféru tato neúmyslně ulovená zvířata často utrpí zranění nebo zemřou. „Dravec pozře to, co zabije,“ napsali Bonhommeau a jeho kolegové v nepublikované reakci na článek v časopise Science. Místo toho navrhují termín „superkonzument“.

Zdroj: Live Science