Jihoafrická republika je Putinův spojenec, který chce dodat tyto zbraně
V druhé polovině února zahájí Rusko, Čína a Jihoafrická republika společná námořní cvičení. Jedná se o další společné manévry těchto zemí. Jihoafrická republika se rovněž rozhodla povolit vstup ruským lodím, na které byly uvaleny sankce, do svých přístavů. Jihoafrická regionální velmoc však může nabídnout mnohem více.
Jihoafrická republika byla po desetiletí vyvrhelem mezinárodního společenství. Důvodem všeobecného odsouzení a souvisejících hospodářských sankcí bylo udržování rasové segregace v zemi, kde moc a většina zdrojů byla v rukou bílé menšiny.
Mezinárodní izolace a boje se sousedy podporovanými SSSR a Kubou (válka o jihoafrické hranice) znamenaly, že se jihoafrický zbrojní sektor dobře rozvíjel. Nejbohatší africká země nejenže vyvinula mnoho unikátních typů zbraní, ale na přelomu 70. a 80. let se také zařadila mezi jaderné mocnosti.
Navzdory apartheidu měla Jihoafrická republika podporu Izraele, s nímž vyvíjela vlastní balistické rakety (rodina raket RSA) a pracovala také na nezávislých vesmírných kapacitách.
Po opuštění politiky apartheidu a navázání vztahů s mezinárodním společenstvím Jihoafrická republika ustoupila od vývoje jaderných zbraní. V současnosti je jedinou zemí, která vyvinula jaderný program, vyvinula jaderné hlavice vhodné pro použití ve zbraních a poté se jich dobrovolně vzdala, jak píše server Army Technology.
Stojí za to připomenout, že na přelomu století Jihoafrická republika úzce spolupracovala s Polskem, mimo jiné na programu bojových vrtulníků Huzar. Výsledkem této spolupráce byl polský vrtulník Sokół vyzbrojený jihoafrickými protitankovými střelami ZT-3 „Swift“. Nakonec byla spolupráce přerušena a program Huzar byl ukončen.
Koncern Denel – stín své bývalé slávy
Politické změny vedly k částečné ztrátě významu zbrojního průmyslu, který se nyní nachází ve stavu hlubokého úpadku. Situace státního koncernu Denel byla před rokem tak kritická, že se promítla do schopnosti bojových jednotek operovat.
Zároveň Jihoafrická republika nyní udržuje úzké vztahy s Ruskem, které vyvrcholily přistáním dvou ruských strategických bombardérů Tu-160 na letecké základně Waterkloof v roce 2019.
Afrika je pro Rusko vstřícným trhem, kam Moskva donedávna směřovala 35 % svého vývozu zbraní. Vojenská spolupráce však může fungovat i opačně, zejména proto, že vláda v Pretorii nikdy neodsoudila ruský útok na Ukrajinu.
Tváří v tvář ztrátě evropských spojenců, jako jsou Bulharsko a Srbsko, Kreml zoufale hledá politickou podporu i dodavatele zbraní v zahraničí a navzdory problémům domácího vojenského sektoru může Jihoafrická republika stále nabídnout mnoho modelů moderních zbraní.
Spolupráce navíc již probíhá. V Jihoafrické republice bylo zřízeno servisní středisko pro ruské vrtulníky Mi-8 a Mi-17 používané v Africe a Rusko také těží ze zkušeností Jihoafrické republiky s obcházením technologických sankcí a získáváním finančních prostředků v různých měnách, které má nyní na starosti skupina Wagner, jež kontroluje těžbu cenných surovin v mnoha afrických zemích.
Jaké vojenské vybavení vyrábí jihoafrický průmysl?
Umkhonto je rodina protiletadlových raket, upravená pro odpalování z vertikálních odpalovacích kontejnerů. Střela váží 130 kg, má 23kg bojovou hlavici a je určena pro širokou škálu vzdušných cílů – od letadel a vrtulníků přes protilodní střely až po bezpilotní letouny a nadzvukové řízené střely.
Byly vyvinuty dvě verze střely Umkhonto, které se liší způsobem navádění (infračervené a radarové), a výrobce, koncern Denel, je upravil pro odpalování z pozemních a lodních odpalovacích zařízení.
Námořní verze střely již zaznamenala exportní úspěch – po úpravách naváděcího systému pro podmínky v Baltském moři zakoupilo střely Umkhonto Finsko, které jimi vyzbrojilo své raketové čluny typu Hamina.
Protitanková střela Mokopa
Práce na této zbrani byly zahájeny poté, co selhaly snahy o nákup amerických raket Hellfire. Jihoafrická republika potřebovala protitankovou střelu pro své útočné vrtulníky Roovalk, a protože ji nemohla koupit, rozhodla se vyvinout takovou zbraň vlastními silami.
Mokopa je 2 metry dlouhá, váží 50 kg a je schopna prorazit pancíř o tloušťce 1550 mm, což znamená, že je teoreticky schopna zničit jakékoli obrněné vozidlo na světě. Střela má dolet 10 km a může být naváděna několika způsoby. Cíl lze zaměřit ručně pomocí laserového ukazovátka, ale střela může také vyhledávat tepelné zdroje nebo se řídit údaji ze zabudovaného radaru.
Houfnice G5
155mm houfnice G5 je stará, ale stále se vyvíjející zbraň, vyvinutá na počátku 80. let 20. století, a její místo v tomto seznamu je dáno vlivem, který měla spolu s kanadskou houfnicí GC-45, vyvinutou o něco dříve, na dělostřelectvo používané v různých částech světa.
Oba modely houfnic vyvinul Gerald Bullm geniální konstruktér, jehož výzkumy v oblasti balistiky položily základy vývoje moderního dělostřelectva. V době svého vývoje představoval kanón G5 průlomovou zbraň, která nabízela o přibližně 30 % větší dostřel než konkurenční houfnice stejné ráže, jak píše web Army Guide.
Samohybná houfnice G6
Souběžně s houfnicí G5 byla v Jižní Africe vyvinuta samohybná houfnice G6 ráže 155 mm. Jednalo se o přelomovou zbraň, protože houfnice s dlouhým dostřelem byla namontována na dobře pancéřovaném podvozku s kolovým pohonem (pásový pohon se v suchých a rovinatých podmínkách, které panovaly v bojových oblastech jihoafrické armády, osvědčil hůře).
Navzdory hlavni ráže 45 mm má G6 velký dostřel, a to přes 30 km. Hodí se také k přímému boji, když je cíl na dohled. Zbraň je namontována na upraveném podvozku transportéru Ratel, takže je dobře chráněna i proti minám.
Houfnice G7
G7 je dalším příkladem pokroku Jihoafrické republiky v oblasti dělostřelectva. Lehká houfnice ráže 105 mm váží pouhých 3,8 tuny a je schopna střílet na vzdálenost 30 km. Pro srovnání, americká houfnice M777, označovaná jako ultralehká, váží 3,7 tuny a střílí na vzdálenost 24 km.
V současné době probíhají práce na dalším vývoji této zbraně a její samohybné varianty. Cílem, kterého chce výrobce dosáhnout, je snížení hmotnosti na 2,5 tuny při současném zvýšení dostřelu na 36 km, čímž by G7 dosáhl podobného dostřelu jako mnohem těžší houfnice ráže 155 mm.
Útočný vrtulník Denel Rooivalk
Roovialk je velmi hlubokou modernizací francouzského vrtulníku Aérospatiale SA 330 Puma. Trup, v němž byla původně umístěna nákladní kabina, byl zcela přepracován a dvoučlenná posádka v něm sedí v tandemovém uspořádání se sedadly umístěnými za sebou.
Rooivalk byl navržen pro provoz v extrémních podmínkách s minimálními nároky na servis a pozemní podporu. Vzhledem ke změně mezinárodní situace a nezájmu zahraničních zákazníků byl vyroben pouze tucet kusů tohoto stroje – pro Jižní Afriku, jak píše server Military Today.
Základní tank TTD
Jedním ze zajímavých, ale velmi málo známých úspěchů jihoafrického obranného průmyslu je vývoj vlastního základního tanku 3. generace. Stroj byl zamýšlen jako protiváha sovětských tanků T-72, které Angola zakoupila, a v roce 1993 byl doveden do fáze provozuschopného prototypu TTD (Tank Technology Demonstrator).
Tank byl vyzbrojen kanónem ráže 105 mm s možností pozdějšího přezbrojení na větší ráži – až 140 mm. Z hlediska použitých řešení i vnějšího vzhledu se TTD podobal německému Leopardu 2, vážil 58 tun a poháněl ho dieselový motor o výkonu 1 200 koní. V době, kdy se tank TTD začal vyrábět, skončila válka s Angolou a vývoj této konstrukce byl ukončen.
Zdroj: redakce – autorský text, army-guide.com, army-technology.com, military-today.com, Wikipedia
