Jak bychom mohli osídlit galaxii, i když nemáme vesmírné lodě? Vědci pro to mají jednoduché vysvětlení

Mimozemské civilizace nebo i my můžeme například opustit své domovské planetární systémy, když budeme čelit existenčnímu ohrožení. Jedním ze způsobů, jak to udělat, je jezdit na volně plovoucích planetách, píše server Phys.

Volně plovoucí planety mohou nabídnout prostor a zdroje, stejně jako ochranu před kosmickým zářením, pro velmi početné populace, které se vydávají na mezihvězdné cesty. Je pravděpodobné, že je technicky nemožné, aby totéž mohly nabídnout obrovské hvězdné lodě, nazývané také světové lodě.

Astronomové pátrají po mimozemských civilizacích v planetárních systémech již šedesát let, ale bezvýsledně. V článku publikovaném v časopise International Journal of Astrobiology, Cambridge University Press, vědci navrhují, že pátrání po mimozemské inteligenci (SETI) může mít větší šanci na úspěch, pokud se do něj zahrne i pátrání po migrujících mimozemských civilizacích.

Vědci ve studii říkají, že by mimozemská civilizace s chutí cestovat galaxií mohla „stopnout“ potulnou planetu, která bude procházet v blízkosti jejich území. Jako další možnost se nabízí využití planet a podobných objektů, které budou vymrštěny z jejich planetárního systému. Šikovná civilizace by také jistě zvládla předělat na mezihvězdnou loď vhodný objekt planetárního systému, jako je například naše Sedna a pomocí pohonu a působení gravitačních událostí takový objekt vyslat na mezihvězdné putování.

U takto využitých těles je jasné, že nemohou příliš spoléhat na záři hvězd, když se osamoceně potulují vesmírem. Podle autorky by jejich tvůrci mohli využívat jako zdroj energie třeba jadernou fúzi. Obývali by podpovrchová, případně podvodní sídla, kde by je vrstvy materiály chránily před nepříjemným zářením.

Osídlené potulné planety či planetky by nemohly putovat vesmírem věčně. Její obyvatelé by se nakonec museli „vylodit“ ve vhodném planetárním systému a tam se zase, přinejmenším dočasně usadit na planetách, případně měsících a planetkách.

Zdroj: phys.org, Cambridge