Hvězda dvou tváří. Vědci objevili hvězdu, která má dvě odlišné strany. Každá strana má jiné složení

Vědci objevili hvězdu s jasně modrým nádechem. Jedna strana je tvořena vodíkem a druhá heliem. Vodíková strana se jeví jako jasnější, zatímco heliová strana je tmavší, jak píše web Sciencefocus.

Tým, který stojí za objevem, přezdívá bílému trpaslíkovi “Janus”, podle boha dvou tváří v římské mytologii. Bílí trpaslíci jsou ohnivě žhavé, vyhořelé pozůstatky mrtvých hvězd. Podle pozorování na observatoři Neilse Gehlse v NASA je Janus extrémně horký, hoří při teplotě 35 000 stupňů Celsia. Janus býval hvězdou, podobně jako naše Slunce, které se začne vyvíjet v bílého trpaslíka za pět miliard let poté, co se stane červeným obrem. Tým původně hledal vysoce zmagnetizované trpasličí hvězdy, když Janus objevil. Vynikal rychlými změnami jasnosti, a tak se tým rozhodl pro další výzkum.

Díky pozorováním z Kalifornie, Kanárských ostrovů a Havaje se nakonec podařilo odhalit dramatickou dvojitou tvář trpaslíka. Tým pak použil přístroj zvaný spektrometr, aby vzal světlo hvězdy a rozložil jeho vlnové délky do duhy. Tato technika odhaluje, které chemické látky jsou přítomny – pomohla týmu zjistit, že jasnější strana trpaslíka je tvořena vodíkem (bez stop helia), zatímco druhá strana byla složena výhradně z helia. To vědce zmátlo. Přestože zatím nejsou schopni poskytnout vysvětlení tohoto jevu, mají několik teorií.

Někteří bílí trpaslíci přecházejí na svém povrchu z vodíkového na heliový. Možná vidíme jednoho takového bílého trpaslíka přímo při činu.

Pokud jde o to, proč jedna strana bílého trpaslíka může přejít dříve než druhá, tým spekuluje, že by se na tom mohlo podílet magnetické pole. Magnetická pole mohou bránit míchání materiálů – takže pokud je na jedné straně hvězdy silnější magnetické pole, pak by menší míchání znamenalo více vodíku.

Bublinovitý vzhled heliové strany naznačuje, že míchání materiálů mohlo zničit tenkou vrstvu vodíku na povrchu a odhalit tak helium pod ním.

Zdroj: redakce, Twitter, sciencefocus