Fascinující video vysvětlující vznik ozónové díry
Ozone 101 je první ze série vysvětlujících videí, která nastiňují základy populárních témat vědy o Zemi. Vraťme se k základům a pochopme, co způsobilo ozónovou díru a jaké jsou její účinky na planetu. Co se podle vědců stane v příštích desetiletích. Videu se věnují na portále scitechdaily.com.
Určitě už jste slyšeli, že se ztenčuje něco, čemu se říká ozónová vrstva a že tento jev vede k silnějšímu UV záření? Co všechno se ale přesně za termínem „ozónová vrstva“ skrývá? Odpověď nabízí úžasné video Ozone 101.
Připomeňme si pár základních údajů. Ozón je plyn složený ze tří atomů kyslíku a asi 90 % zemského ozónu se nachází ve stratosféře, vrstvě atmosféry, která sahá přibližně od 13 do 42 kilometrů nad zemským povrchem. Stratosféra je často označována jako ozónová vrstva.
Ozón působí jako sluneční clona kolem Země a filtruje škodlivé ultrafialové záření neboli UV paprsky. Bez ozónové vrstvy by UV záření sterilizovalo Zemi. S poškozenou, ale stále přítomnou ozónovou vrstvou, přibývá spálenin, množí se rakovina kůže, zvyšují se případy poškození očí, ubývá stromů a rostlin a výrazně se snižují výnosy plodin. Ozón je zkrátka pro Zemi nesmírně důležitý.
Co tedy způsobuje úbytek ozónu?
Faktorů je více. Za prvé – velmi silné větry kolem jižního pólu. Za druhé – silné sluneční paprsky. Za třetí – sloučeniny chlóru a bromu z látek poškozujících ozónovou vrstvu a za čtvrté, nízké teploty pod mínus 78°C ve stratosféře, které tvoří specifický druh oblačnosti polárních stratosférických mraků.
Jednou z chemikálií, které se v posledních sto letech podepsaly pod úbytek ozónové vrstvy, je jednoznačně freon -chlorfluoruhlovodík neboli CFC. Existuje mnoho typů freonů. Dva nejběžnější jsou CFC 11 a CFC.
Na počátku 20. století ledničky používaly jako chladiva toxické plyny (čpavek a metylchlorid). Bohužel to vedlo k úmrtím, protože toxické plyny unikaly ze spotřebičů. Hledala se tedy netoxická a nehořlavá chemikálie, kterou by bylo možno použít jako chladivo. Tak se zrodil CFC. Ve 30. letech 20. století začala výroba a spotřeba freonů raketově stoupat.
Počátkem osmdesátých let se do atmosféry každoročně uvolňovalo přes 136 milionů kg samotného CFC 11. Britský výzkumník Joe Farman a jeho kolegové publikovali v roce 1985 svůj výzkum velkých sezónních ztrát ozónu nad Antarktidou. V roce 1987 byl, i na základě tohoto výzkumu, podepsán Montrealský protokol, který omezoval výrobu a spotřebu freonů. Podepsaly jej všechny země světa.
Vzhledem k tomu, že koncentrace CFC v atmosféře nadále klesá, vědci očekávají, že se antarktický ozón kolem roku 2070 vrátí zpět na zdravou úroveň. A to je dobrá zpráva nejen v otázce ozónové díry. Celý proces kolem CFC ukazuje na to, že pokud se chce, vždy je možné udělat účinné kroky pro záchranu naší planety.
Zdroj: scitechdaily.com