Bunkr na kolech. Hitlerův raketový minomet Sturmtiger byl otestován ve Varšavě

Během druhé světové války Němci vyvinuli specializovaná obrněná vozidla pro boj ve městě. Vrcholem tohoto vývoje zbraní byl vývoj útočného děla Sturmtiger. Jednalo se o raketomet ráže 38 cm namontovaný na podvozku tanku Tiger. Zbraň byla Němci testována během Varšavského povstání.

Sturmtiger byl skutečným monstrem na kolech. Tento bunkr měl hmotnost 68 tun, což bylo o 11 tun více než běžný tank Tiger. Místo otočné věže však měl pancéřový bunkr umístěný na korbě. Z něj vyčnívala neobvyklá, velmi krátká hlaveň – raketomet, střílející 350kg projektily ráže 380 mm.

Silné pancéřování odlišovalo tuto zbraň od obřích 60cm minometů Karl Gerät 040 – ty, ačkoliv střílely výkonné střely, musely být pečlivě chráněny, protože jejich nedostatečné pancéřování a krátký dostřel je činily zranitelnými vůči zničení.

Během války Němci postavili pouze 18 exemplářů Sturmtigeru. První z nich, ještě jako experimentální zbraně, byly vyslány do boje po vypuknutí Varšavského povstání.

Pilotní oddíl složený ze dvou Sturmtigerů – Panzersturmmörser Kompanie 1000 – byl zformován 13. srpna 1944. Proč Němci vyvinuli tak neobvyklou zbraň?

Bunkr na kolech

Díky zkušenostem z východní fronty si Němci uvědomili nedostatky vybavení wehrmachtu. Během městských bojů německým vojákům chyběly účinné zbraně k ničení opevněných bodů odporu, které se často nacházely ve sklepeních různých budov.

Tento problém se pokusili vyřešit stavbou řady útočných děl – dobře pancéřovaných samohybných děl s velkorážními kanóny, určených nikoli k boji s tanky, ale především k podpoře pěchoty. Vozidla jako StuG III s kanónem ráže 75 mm (7,5 cm) a Sturmpanzer s krátkohlavňovým kanónem ráže 150 mm si našla cestu k frontovým jednotkám.

Boje u Stalingradu však ukázaly, že pěchota potřebuje ještě výkonnější podporu: vozidlo schopné ničit silně opevněné pozice, jako jsou bunkry chráněné železobetonem. Zároveň musela být nová zbraň chráněna velmi silným pancířem, který jí umožňoval bojovat na krátkou vzdálenost bez rizika zničení protitankovou technikou.

Na základě zkušeností získaných na východní frontě byla vyvinuta koncepce silně pancéřovaného útočného vozidla vybaveného zbraní, která dokázala jediným výstřelem proměnit v trosky celé činžáky. K jeho vytvoření byly použity tanky Tiger. Sturmtigery byly postaveny na podvozcích poškozených vozidel, která byla z fronty odesílána do opravárenských závodů, kde byla přestavěna.

Jejich hlavním vybavením byla zbraň odvozená od námořnictva a používaná Kriegsmarine jako vrhač hloubkových bomb. Minomet střílel velmi neobvyklé, speciálně vyvinuté beznábojnicové projektily.

Každá vážila asi 350 kg, z toho 125 kg připadalo na výbušnou nebo kumulativní nálož. V těle střely se nacházela pohonná hmota a plyny vzniklé jejím spalováním unikaly 32 tryskami, umístěnými šikmo na dně střely, aby se mohla otáčet.

Při střelbě vznikalo tolik plynů, že hlaveň Sturmtigeru byla opatřena speciálními kanálky pro odvod přebytečných plynů. Tato aplikace přispěla k jeho charakteristickému vzhledu. Uvnitř vozidla bylo místo pro 13 nábojů (a jeden dodatečně nabitý pro minomet). Nabití každého z nich vyžadovalo společné úsilí pětičlenné posádky a trvalo asi 10 minut.

Varšavský debut

Slabinou Sturmtigeru byla munice. Ačkoli samotné vozidlo bylo připraveno již na podzim 1943, jeho zkoušky se kvůli problémům s náboji protáhly. První ze Sturmtigerů vyslaných do bojů ve Varšavě dokonce neměl plnou palebnou jednotku – místo 14 nesl pouze 12 nábojů.

Ty často po zásahu cíle nevybuchovaly. Vzhledem k velkému nebezpečí, které představovaly nevybuchlé náboje, byly průběžně mapovány, což umožňovalo jejich odpálení později po skončení bojů. Právě díky jednomu takovému nevybuchlému granátu si dnes můžeme prohlédnout originál granátu Sturmtiger v Muzeu polské armády ve Varšavě.

Testování Sturmtigerů během Varšavského povstání předcházelo vyslání těchto vozidel mimo jiné k potlačení Bratislavského povstání. Vozidla byla poté odeslána na západní frontu, kde se však německá technika neměla možnost plně osvědčit v roli, pro kterou byla určena.

Sturmtiger zůstává jedním z mnoha příkladů německé zbraně, která byla sice technicky zajímavá, ale ukázala se jako chybný nápad a její konstrukce a provoz spotřebovaly omezené německé zdroje, což přispělo ke konečnému rozpadu Třetí říše.

Zdroj: redakce, panzertet.net, Wikipedia