Americký superbombardér odsouzený k zániku, který měl vystrašit Sovětský svaz. To je XB-70

Pokud jde o experimentální vojenské letouny, v období studené války se to pravděpodobně nejlépe dařilo Rusům a Američanům. Každá strana věděla, že v případě totální jaderné války bude muset být schopna rychle a tvrdě zasáhnout svého protivníka, aby mohla provést odvetný úder.

Jedním z takových letadel vyvinutých Američany byl neuvěřitelný XB-70 Valkyrie, píše server Hot Cars. Tento obří, monstrózní letoun byl původně navržen jako bombardér, který měl být schopen letu rychlostí Mach 3 a měl být schopen dopravit jaderný náklad plus konvenční zbraně hluboko do srdce Sovětského svazu a na území nepřítele.

XB-70 se později stal výzkumným letounem, než byl projekt koncem šedesátých let zcela zrušen, přičemž byly postaveny pouze dva tyto letouny a jeden z nich předčasně skončil. Toto je příběh amerického superbombardéru, letounu, který byl nakonec odsouzen k zániku.

Vývoj letounu XB-70

Letoun XB-70 byl koncipován jako prototyp letounu, z něhož se měl podle nadějí amerického letectva nakonec stát bombardér B-70 s jadernou výzbrojí. XB-70 byl šestimotorový stroj schopný létat ve výškách až 21 kilometrů a jeho maximální rychlost byla neuvěřitelných 3 308 km/h, tedy Mach 3,1, přičemž cestovní rychlost byla Mach 3,0, tedy 3 218 km/h. Cílem bylo vytvořit bombardér, který by dokázal letět rychlostí Mach 3 po celou dobu mise a byl by imunní vůči sovětským protiletadlovým střelám a jeho stíhačkám.

V té době se však za účinné proti rychlým bombardérům považovalo pouze protiletadlové dělostřelectvo a stíhačky. Doufalo se, že XB-70 bude imunní vůči jakékoli hrozbě ze strany Sovětského svazu. XB-70 se poprvé vznesl do vzduchu v roce 1964 při úspěšném zkušebním letu. Avšak jak vývoj pokračoval před prvním letem a jak byl letoun stavěn, byla vyvíjena nová generace sovětských raket země-vzduch, které se v době, kdy se letoun v roce 1960 dostal do výzbroje, začaly používat. Doufalo se, že XB-70 nahradí bombardéry B-52 i B-58. Ani k jednomu však nedošlo.

Selhání výzkumu

Ve velkých výškách se ukázalo, že XB-70 je až čtyřikrát rychlejší než B-52. Sovětská raketová hrozba však neohrožovala jen B-52 a B-58, ale i XB-70. V té době se však XB-70 stal nejsilnějším letounem na světě. Řešením, jak snad udržet projekt v chodu bylo změnit letoun z výškového bombardéru na dolnoplošník.

Na nízkých úrovních však byl XB-70 oproti B-52 jen nepatrně lepší. Navíc by údržba byla mnohem dražší a spotřebovalo by se na ni mnohem více paliva, takže by se sotva vyplatilo pokračovat. A tak ještě před uskutečněním prvního letu v roce 1964 byl projekt bombardéru v roce 1962 odložen. Pro letoun však nebylo vše ztraceno, dva experimentální letouny byly objednány k testování aerodynamiky, pohonu a dalších věcí souvisejících s velkými nadzvukovými letouny.

Velká ztráta

Výzkumný program byl původně prováděn prostřednictvím amerického letectva, ale v roce 1966 byl zahájen společný program ve spolupráci s NASA, který měl pomoci měřit intenzitu a signaturu sonických třesků. Mezitím se údaje použité v dřívějším programu nakonec využily v letadlech, jako je SR-71 Blackbird, bombardér B-1 a nadzvukové dopravní letadlo Tupolev TU-144. Tupolev samozřejmě všechna data získal prostřednictvím sovětské špionáže. Oba letouny XB-70 se od sebe lišily a druhý letoun vyřešil většinu problémů zjištěných u prvního letounu. Brzy se však situace zhoršila.

Během fotografování organizovaného společností General Electric byl druhý z XB-70 zničen při fatální srážce se stíhačkou F-104 Starfighter. Starfighter byl vcucnut do konstrukce Valkyrie, převrátil se přes svislé stabilizátory a poškodil její levé křídlo, načež vzplál a americký pilot Joe Walker na místě zahynul. XB-70 letěl asi 16 sekund rovně, než se vymkl kontrole, přičemž jeho druhý pilot Carl Cross zahynul a pilot Al White se katapultoval a utrpěl vážná zranění díky inovativní únikové kapsli, kterou byl letoun vybaven.

Odchod do důchodu

Doufalo se, že výzkum by mohl být dokončen s prvním letounem, ale jeho výkon nebyl na takové úrovni, jaká se od něj požadovala. Vůbec poslední let XB-70 se uskutečnil 4. února 1969, kdy Valkyrie AV-1, sériové číslo 62-0001, přeletěla do Národního muzea amerického letectva na základně Wright-Patterson AFB, která se nachází nedaleko Daytonu v USA.

Od té doby se stala chloubou sbírky a je trvalou připomínkou jednoho z nejšílenějších leteckých projektů, jaký kdy vznikl. Jedno z mála kdy postavených letadel, které mělo potenciál a schopnosti překonat rychlost Mach 3 a pocta ztraceným životům. Takové letadlo už nikdy neuvidíme.

Zdroj: hotcars.com