Aby zničili Moskvu, vynalezli satelitní navigaci. Seznamte se s raketovým systémem Polaris
Satelitní navigace, dnes ztotožňovaná s GPS, je mnohem starší. První funkční systém byl vyvinut během studené války za účelem zničení Sovětů a jeho hlavním úkolem bylo zaměřovat jaderné rakety.
Balistické raketové ponorky jsou dnes jednou z nejcennějších zbraní. Je obtížné je odhalit a zničit, a proto jsou také jednou ze záruk jaderného mír. Jejich existence znemožňuje vyhrát jadernou válku.
Strategické výhody možnosti útočit na pozemní cíle pomocí ponorek byly rozpoznány již za druhé světové války. V té době Japonci plánovali útok na Ameriku (včetně Panamského průplavu) pomocí podvodních letadlových lodí I-400 Sen Toku, z nichž každá nesla tři hydroplány Aiči M6A1 Seiran.
Třetí říše měla také nápad udeřit zpod vody. Němci plánovali použít své revoluční ponorky typu XXI k plavbě přes Atlantik, které by za sebou táhly kapsle s balistickými raketami V-2. Jakmile by se vynořily u východního pobřeží USA, měly být rakety použity k raketovému útoku na Ameriku, jak píše server SSP.
Boomer – nosič jaderné anihilace
Tyto myšlenky zůstaly v oblasti plánování. První ponorky vybavené různými typy raket postavili Rusové v 50. letech 20. století. Ale až Spojené státy vyvinuly zbraně, běžně označované jako boomery.
Jedná se o ponorky s jaderným pohonem vybavené ne jednou nebo dvěma, ale nejméně tuctem balistických raket s jadernými hlavicemi. Boomery představují technologickou a vojenskou revoluci, která ovlivnila globální rovnováhu sil. Jejich pohon jim umožňuje zůstat pod vodou po velmi dlouhou dobu a vyhnout se tak odhalení.
Současně je arzenál těchto lodí tak silný, že útok jediné lodi je schopen zničit hlavní vojenská nebo průmyslová centra velké země.
První ponorky s jaderným pohonem a jadernou výzbrojí
První ponorky, které bylo možné považovat za plnohodnotné boomery, byly typu George Washington. První z nich, USS George Washington, byla spuštěna na vodu v roce 1959. Loď byla dlouhá 116 metrů, měla výtlak 6700 tun a posádku tvořilo 136 osob.
Jeho jedinečnost spočívala ve dvou prvcích: pohonu a výzbroji. Za první z nich byl zodpovědný jediný reaktor S5W, který měl téměř na dvě desetiletí stanovit standard jaderného pohonu pro americké námořnictvo.
Střely Polaris byly schopné zničit celou Moskvu
Výzbroj lodi George Washingtonu tvořilo vedle torpéd 16 balistických raket Polaris, které byly umístěny ve vertikálních silech na trupu a mohly být odpalovány z podpalubí.
Jednalo se o přelomovou zbraň. Ponorka se díky ní změnila z taktické zbraně určené k přímému boji s nepřítelem na nosič strategických zbraní, který byl schopen proměnit hlavní město nebo průmyslovou základnu nepřítele v trosky. První zkušební start rakety Polaris se uskutečnil 7. ledna 1960.
Střely Polaris byly 8,5 metru dlouhé a vážily téměř 13 tun. Nesly jednu 600 kT hlavici Mk.1/W47-Y1 a nabízely přesnost zaměření (CEP) 1,8 km. Sice ne dost na zničení podzemních vojenských zařízení, ale dost na zasažení velkého města. Jejich dosah 2 200 metrů byl stanoven na základě předpokladu, že lodě operující v Norském moři budou schopny zničit Moskvu, jak uvádí server Britannica.
Jak zasáhnout Moskvu?
Navigační systém v každé střele byl zodpovědný za zaměření a používal IRIG (Inertial Rate-integrating Gyroscope), PIGA (Pendulating Integrating Gyroscopic Accelerometer) gyroskop ponořený v kapalině a první digitální, plně tranzistorový navigační počítač.
Aby celé toto sofistikované vybavení správně fungovalo, bylo zapotřebí ještě jednoho dílku skládačky: schopnosti rychle a přesně určit místo, odkud je raketa odpálena. Dosud používané navigační metody, které stačily k navigaci lodí po mořích a oceánech, byly nedostatečné, nenabízely dostatečnou rychlost a přesnost.
Proto se Američané při budování strategického raketového komplexu Polaris (v pozdějších letech Polaris/Poseidon) rozhodli založit jej na dalším technologicky revolučním řešení, a to satelitní navigaci.
NAVSAT – první satelitní navigace
Jednalo se o systém zvaný Transit, známý také jako NAVSAT, který zahrnoval použití konstelace pěti družic pohybujících se na kruhových oběžných drahách ve výšce přibližně 1 100 km (ve vesmíru bylo současně 10 družic – pět z nich fungovalo jako záložní).
K určení polohy se využíval Dopplerův jev a změny frekvence signálu vysílaného družicí v závislosti na tom, zda se družice vzdaluje od pozemního přijímače nebo se k němu přibližuje. Potřebné výpočty prováděl počítač AN/UYK-1, výpočetní modul o objemu asi jednoho metru krychlového, uzavřený v pouzdře se zaoblenými hranami, které usnadňovalo přepravu počítače poklopy ponorky.
Systém NAVSAT poskytoval přesnost přibližně 200 metrů s dobou fixace polohy přibližně 15 minut. Stojí za zmínku, že NAVSAT, původně vyvinutý pro vojenské účely, byl rychle zpřístupněn civilistům.
Vzhledem ke své povaze však NAVSAT dobře fungoval hlavně pro námořní provoz, a to kvůli velikosti přijímače, ale také kvůli chybějící schopnosti určovat polohu v reálném čase. Poslední družice NAVSAT byla vypuštěna v roce 1988 a v roce 1996 armáda tento navigační systém zcela opustila a přešla na GPS.
Zdroj: redakce, ssp.navy.mil, britanicca.com, Wikipedia