Tajně jsem nahlédla do aktovky svého sedmiletého syna. Našla jsem tam něco, co mě úplně vykolejilo. Proč zrovna on?

Když chtěla Radka zkontrolovat synovi aktovku, hned na první pohled ji upoutal malý, pečlivě poskládaný papírek. K jejímu překvapení to nebylo zadání domácího úkolu, obrázek, nebo třeba vzkaz od paní učitelky. Byl to milostný dopis. Vzkaz od spolužačky, která se do mého malého chlapečka nejspíš zakoukala. Radku to přivedlo do rozpaků, s tímhle v jeho věku nepočítala.

První zamilovanost, ať už ji prožíváme v šesti, sedmi letech nebo mnohem později, bývá spojena s intenzivními emocemi. Dítě, které náhle zatouží po přítomnosti někoho konkrétního, najednou cítí něco naprosto nového, přičemž ještě netuší, že podobný pocit může být i pomíjivý. Rodiče to však sledují často s pobavením, obavami i trochou nostalgie. Někteří by nad situací jen mávli rukou, jiní hned chtějí vědět víc. Jak se tedy postavit k prvním dětským láskám u malých školáků a jak se vyrovnat s hlubšími vztahy u dospívajících?

Láska v dětství: Nenápadné začátky velkých citů

První lásky se mohou objevit už v předškolním věku. Dítě si všimne, že mu někdo ve skupině či třídě připadá zajímavý, líbí se mu, nebo zkrátka obdivuje jeho chování. Pro okolí to může vypadat úsměvně, ale z pohledu dítěte jde o zcela reálný, hluboký pocit, i když je založený spíš na napodobování a hře. Sedmiletý syn, který dostane zamilovaný dopis, vnímá tento projev náklonnosti naprosto vážně. Najednou už nejde jen o kamarádství, ale často o vnitřní pocit, o který se ne vždy chce dělit se svým okolím. „První zakoukání se je silné i proto, že dítě úplně poprvé pocítí tento druh emocí k někomu jinému než k rodiči nebo jiným nejbližším osobám,“ vysvětluje Ivana Procházková, psycholožka a lektorka vedoucí semináře pro děti i rodiče. „Vysvětlujte jim, že je naprosto v pořádku, že se jim někdo líbí a ujistěte je, že se stačí vodit za ruce a trávit spolu čas,“ dodává. Děti totiž už v nízkém školním věku pozorují u náctiletých, že vztah oproti tomu rodičovskému může vypadat přece jenom trochu jinak.

Z psychologického hlediska je taková projevená náklonnost přirozená a důležitá. Děti si potřebují vyzkoušet nové role, postupně se učit základům vztahu: naslouchání, respektu a sdílení pocitů. Zároveň touží po jednoduchém potvrzení, že jsou hodny lásky. Rodič by proto měl reagovat citlivě a nedělat z celé situace velkou senzaci, ale ani ji naprosto nezlehčovat. „V první řadě je třeba brát dětské city vážně. Malé dítě nerovná se malé city. Zejména mladší děti chtějí vědět, jak to měli dospělí v jejich věku, jak to řešili, co jim pomohlo. Úlevné může být uvědomění, že neúspěch, ač bolestivý, patří k životu. Šikovným pomocníkem jsou pak také příběhy, které přes typicky dramatický průběh nakonec končí dobře,“ uvádí dětská psycholožka a terapeutka Barbora Blažková na webu Maminka.cz.

Připraveni na změny

Zatímco u malých dětí se mluví spíš o hravé zamilovanosti, v pozdějším věku, typicky v období dospívání, už se objevují vážnější vztahy. Dospívající prožívají daleko silnější city, které mohou jít ruku v ruce s fyzickým i emočním dospíváním. Teď už nejde jen kreslení srdíček a psaní tajných dopisů, teenageři se učí skutečně randit a řešit konflikty, žárlivost, rozchody či bolest z neopětované lásky. Rodiče často nevědí, jak moc mohou do života mladých zasáhnout, nebo jestli je lepší nechat situaci vyvíjet samospádem. Odborníci doporučují střední cestu. Promluvte si v klidu s dítětem, že silné city mohou být krásné, ale také bolavé. Je dobré dát dospívajícím najevo, že je v pořádku o tom všem mluvit. Ujistěte ho, že také respektujete právo na jejich soukromí.

Rodičovský přístup

Ať je dítěti sedm, nebo patnáct, klíčem k harmonickému zvládnutí prvních lásek je vyváženost reakcí. Nijak se dítěti nevysmívejte a situaci nezlehčujte, ale ani nepropadejte panice. Jakmile se dítě svěří s tím, že někoho miluje, potřebuje se cítit vyslyšeno a přijato. Když to dospělý bagatelizuje, dítě se stáhne a příště už za rodičem nepřijde. Když rodič vše vyhrotí a dělá z neškodné pusinky skandál, dítě zase získá pocit, že láska je něco nežádoucího. Je prospěšné otevřeně mluvit o tom, že vztahy mají mnoho podob a že při různých fázích dospívání mohou mít odlišnou hloubku. Důležité je také zdůrazňovat, že pokud láska opadne nebo není opětována, neznamená to selhání. Někdy vztahy skončí, a to bývá běžná součást vývoje.

Radka, která našla v aktovce sedmiletého syna upřímné vyznání od spolužačky, byla nejprve zaskočena. Nakonec si ale uvědomila, že tohle je teprve začátek dlouhé cesty poznávání vztahů. Jednou možná přijde období, kdy se syn zamiluje mnohem intenzivněji a bude řešit složitější věci než schovaný dopis v tašce. Rodič by měl hrát roli klidného průvodce, který s pochopením naslouchá, nezesměšňuje, ale zároveň nestraší. Ať už se totiž první láska objeví v sedmi nebo sedmnácti, je to vždy neopakovatelná a obohacující zkušenost, z níž se může dítě poučit pro všechny budoucí vztahy.