Syn (8 let) byl ve škole v přírodě. Poslal mi pohled s děsivou šifrou. Hned jsem pro něj jela

Děti se někdy neozvou nahlas, když se cítí ztraceně, osaměle nebo v ohrožení. Zvlášť pokud jsou ve zcela novém prostředí bez rodičů. Škola v přírodě, ačkoliv ji většina dětí zvládne bez problémů, může být pro některé velmi stresujícím zážitkem. Pokud v takovém případě dítě pošle pohled nebo vzkaz domů, který je zvláštně zašifrovaný, například psaný zrcadlovým písmem, může to být jeho jediný způsob, jak říct, že něco není v pořádku.

Škola v přírodě je pro děti první větší odloučení od domova. V diskusi na jedné facebookové skupině se objevila příhoda, kdy jedna máma dostala od svého syna pohled. Písmo bylo zrcadlově a vzkaz říkal, že je chlapci smutno a že na něj nejsou hodní. Žena tedy zavolala učiteli. Ten tvrdil, že je všechno v pořádku. Ona tomu však nevěřila, sedla do auta a pro syna si zajela. Takové případy nejsou běžné, ale stávají se. Dítě neřekne napřímo, co ho trápí. Bojí se, že mu nikdo neuvěří.

Rodiče by měli být na podobnou situaci připraveni

Děti kolem osmi let rozumí tomu, co je skutečné a co ne. Pokud cítí tlak, nebo jsou nejisté, často volí nepřímou cestu, jak to sdělit svým rodičům. Podle výzkumu psycholožky Jackie Woolley používají děti v takových situacích symbolické prostředky, protože se cítí bezpečněji než při přímém sdělení.

Zrcadlové písmo dítě nepoužije jen tak. Testuje si tím, jestli ho někdo doma vnímá. Když rodič dostane takový vzkaz, měl by to vzít vážně. Zavolat škole. Zeptat se, jak se dítě chová. Jestli je s ostatními nebo jestli má problémy se spaním, jídlem či chováním. Pokud odpovědi nesedí s tím, co napsalo dítě, s čistým svědomím ho z pobytu můžete stáhnout.

Rodič by měl vědět, kdo má dítě na starost, kdo s ním sdílí pokoj a jaké má možnosti svěřit se dospělému. I drobnosti rodičům pomohou poznat, jestli je něco v nepořádku. Důležitou roli hraje i prostředí. Některé školy mají propracovaný systém, kde je zajištěn nejen pedagogický dohled, ale i psychologická podpora. Jinde je to na jednotlivcích.

Rodič se bojí, že zbytečně plaší a přehání

Rodiče, kteří reagují rychle, někdy narazí na nepochopení. Škola si myslí, že přehánějí. Okolí si myslí, že kazí dítěti výchovu. V tu chvíli jde ale jen o to dítě. Když ho rodič vyslechne a vezme vážně, i když se nic závažného nepotvrdí, dítě si zapamatuje, že mu někdo věří, a to se počítá.

Lepší je jednat a být za přehnaně opatrného, než neudělat nic a přehlédnout problém, který mohl jít řešit včas. I když se po návratu dítě nakonec svěří, že to „nebylo tak zlé“, není to prohra. Bude rádo, že jeho přání odjet zpět k mamince bylo vyslyšeno. Zrcadlově napsané písmo v pohledu z tábora není důvod k panice, ale rozhodně to není ani zpráva, kterou je možné hodit do šuplíku. Dítě, testuje, jestli ho rodič slyší. Právě tohle v tu chvíli potřebuje nejvíc.

Jak by měl rodič reagovat?

Pokud rodič obdrží od dítěte podobnou zprávu jako paní z tohoto případu, měl by:​

1. Kontaktovat pedagogický dozor: Obrátit se na učitele nebo vedoucího školy v přírodě a zjistit informace o aktuálním stavu dítěte a jeho chování.​

2. Vyhodnotit situaci: Na základě získaných informací posoudit závažnost situace. Pokud se ukáže, že dítě čelí problémům, je třeba zvážit další kroky.​

3. Podpora dítěte: Po návratu domů s dítětem otevřeně hovořit o jeho zážitcích, poskytnout mu pocit bezpečí a ujistit ho, že se může svěřit s jakýmkoli problémem.

Příprava dítěte na školu v přírodě

Aby se předešlo podobným situacím, je důležité dítě na pobyt připravit:​

• Otevřená komunikace: Před odjezdem s dítětem hovořit o jeho očekáváních, obavách a možných situacích, které mohou nastat.​

• Dohodnutí signálů: Domluvit se na způsobu, jakým dítě může naznačit, že něco není v pořádku, například použitím předem dohodnutého slova nebo symbolu ve zprávě.​

• Podpora samostatnosti: Povzbuzovat dítě k samostatnosti a řešení problémů, ale zároveň mu dát najevo, že v případě potřeby má vždy oporu u rodičů.

Škola v přírodě je pro dítě cennou zkušeností, která přispívá k jeho rozvoji. Nicméně je důležité být vnímavý k signálům, které dítě vysílá, a v případě potřeby adekvátně reagovat. Otevřená komunikace a důvěra mezi rodičem a dítětem jsou důležité pro zvládnutí podobných situací.