Syn (8 let) přespával u kamaráda. Když mi vyprávěl své zážitky, začala jsem jednat

Když osmiletý syn paní Evy poprvé řekl, že by chtěl přespat u kamaráda, byla nadšená. Je to přece skvělý krok k osamostatnění a známka toho, že chce s kamarádem více budovat vztah. Kdo by nechtěl, aby jeho dítě mělo přátele, se kterými tráví volný čas? Kdyby jí ale tehdy někdo řekl, jak moc jí celá situace přiměje přehodnotit svůj vlastní postoj, asi by se zasmála. Ale takhle to někdy bývá, v životě nás čeká spousta překvapení.

Když syn paní Evě po návratu vyprávěl, co všechno prožil, začala být trochu nervózní. „Byli jsme vzhůru až do půlnoci,“ říkal, „A pak jsme se dívali na nějaká videa na počítači. Měli tam taky nějaké hry, co jsem nikdy neviděl.“ A tady to přišlo – něco se jí nezdálo. Někdy máme tendenci jako rodiče nechat děti žít si svůj vlastní život, ale teď se Eva začala cítit, že je něco špatně. Uvědomila si, že to, co se děje u jiných dětí, může být velmi odlišné od toho, jak vypadá jejich běžný režim doma.

Pravidla, přes která nejede vlak

U nás platí pravidlo, že večer před spaním se nejí žádné sladkosti ani se nepoužívají tablety. Syn ví, že musí mít před spaním klidný režim, aby mohl usnout, a ne se vzrušovat z posledního videa na YouTube nebo z další úrovně v nějaké hře. Věděla jsem, že je v pohodě, když přespí u kamarádky – přece jen, přátelé jsou pro něj důležití. Ale tohle bylo něco jiného.

„A co jste dělali po půlnoci?“ ptala jsem se. „No, koukali jsme na nějaké videa, pak jsme si hráli na počítači,“ odpověděl. Žádná zmínka o tom, že by se šlo spát, nebo že by je rodiče usměrňovali. A to byla ta chvíle, kdy Eva začala přemýšlet, jak moc se liší výchova u nich doma a u některých jiných rodin.

Jiné vzorce chování

Když si to Eva nechala projít hlavou, došlo jí, že to není jen o tom, že jiné děti mají odlišné zvyky, ale že to může ovlivnit i celkový přístup k věcem jejího syna.“Náš syn, když je večer unavený, jde spát. Když má náladu na nějakou aktivitu, ví, že může klidně hrát hry nebo koukat na televizi, ale máme pro to jasně stanovená pravidla. A teď jsem najednou zjistila, že tohle u kamarádky nemusel mít. Bylo mi jasné, že pokud nechci, aby si přenášel vzorce chování, které jsou zcela odlišné od těch, které máme doma, musím hlídat, kde přespává, a nebo ho poučit.”

Zároveň jsem si uvědomila, že nejde jen o noční aktivity, ale i o celkové nastavení. Když dítě zjistí, že je normální zůstat vzhůru do rána a celý večer strávit u počítače nebo s telefonem v ruce, bude to tak chtít dělat i doma. A takový přístup může mít negativní dopad na jeho spánek, náladu a celkové zdraví. Sice to na první pohled může vypadat jako maličkost, ale když se z výjimky stane pravidlo, bude zle. A to je to, co Eva nechtěla, aby se stalo.

Více pozornosti

Po několika dnech se Eva rozhodla, že by měla více věnovat pozornost tomu, kde syn přespává. Nejde jen o to, že si jednou začas zahrál hry déle než obvykle, ale o to, jak moc může být jejich režim odlišný a ovlivnit jeho. Něco, co na první pohled nevypadá jako problém, se časem může vkrást do jeho každodenního režimu. A tak Eva synovi vysvětlila, že je fajn trávit čas s přáteli, ale že i u nich doma by měly být nějaké hranice. Nejde o to být přehnaně striktní, ale o to, aby měl jasnou představu o tom, co je normální, a co ne.

Takže teď, když plánuje další přespávačku, už musí být Eva trochu opatrnější. Nejde o to zakazovat, ale spíše se zajímat. Zjistit, jaký režim mají jinde, jaké jsou zvyky a co všechno dělají, když se děti večer chystají ke spánku. A tak se rozhodla, že si příště s rodiči dětí, u kterých syn plánuje přespat, promluvím. Nejde o to zasahovat do jejich způsobu života, ale spíše se ujistit, že večery, kdy náš syn bude u nich doma, nebudou o ponocování.