Toto se dotkne každého z nás. Češi se musí připravit na tvrdou realitu. Zvorali jsme to a teď už je na všechno pozdě

Státní dluh České republiky překonal 3,5 bilionu korun a vláda platí stále více jen na úrocích. Ztrácíme tím možnost investovat do budoucnosti.

Česká republika se nachází ve vážné fiskální situaci. Podle Ministerstva financí ČR činil státní dluh ke konci pololetí 2025 přesně 3,504 bilionu korun, což odpovídá přibližně 43 procentům hrubého domácího produktu. Tato částka znamená historicky nejvyšší zadlužení země a zároveň i vysoké náklady na obsluhu tohoto dluhu. Jen za úroky stát ročně vydává více než 90 miliard korun.

To má přímý dopad na každého občana. Peníze, které by mohly být využity na výstavbu škol, opravu nemocnic nebo podporu sociálních služeb, končí na účtech věřitelů. Dluh není jen abstraktní číslo, ale konkrétní zátěž, kterou nesou i budoucí generace.

Kde se stala chyba?

Za zhoršující se rozpočtovou situací stojí kombinace dlouhodobě nevyrovnaných veřejných financí, prudkého nárůstu výdajů během pandemie a energetické krize, ale také strukturálních problémů.

Zatímco v roce 2019 činily celkové výdaje státního rozpočtu 1,6 bilionu korun, v roce 2025 už jde o více než 2,2 bilionu. Výdaje rostou rychleji než příjmy, a to i kvůli tlaku na valorizaci důchodů, rostoucím nákladům na obranu nebo navýšení platů ve veřejném sektoru. Na straně příjmů přitom dlouho chyběla účinná daňová reforma nebo důsledné úsporné mechanismy.

Rozpočtová rada už dříve varovala, že bez systémové reformy a změny v přístupu k financím bude každé další sestavení rozpočtu jen záplatováním. Jen letos stát plánuje deficit 252 miliard korun, což dále zvyšuje potřebu nových půjček.

Úroky likvidují investice

Dluhová spirála se nejvíce projevuje na klesajících veřejných investicích. V oblasti školství či zdravotnictví chybí prostředky na modernizaci. Přitom právě tyto sektory jsou klíčem k dlouhodobé prosperitě země.

Například Ministerstvo zdravotnictví sice letos oznámilo nový investiční program za téměř 13 miliard korun, jenže ve srovnání s celkovými potřebami systému je to kapka v moři. Prioritní oblasti, jako je rozšíření kapacit pro vzdělávání nelékařských profesí nebo výstavba nových zdravotních zařízení, zůstávají nedofinancované.

Co nás čeká dál?

Evropská komise ve svém hodnotícím dokumentu upozornila, že Česko se řadí mezi země se středním fiskálním rizikem, a doporučuje další kroky k ozdravení veřejných financí. Samotné navýšení daně z příjmů právnických osob z 19 % na 21 %, které platí od roku 2024, je jen dílčím řešením.

Podle ekonomů bude nutné nejen zefektivnit výdaje, ale také začít řešit tzv. mandatorní výdaje, tedy výdaje, které stát ze zákona platí, jako jsou důchody, dávky nebo platy ve státní sféře. Právě zde je hlavní prostor pro strukturální reformy.

Ztracený čas a tlak na změny

Dlouhodobé ignorování výzev vedlo k tomu, že čas na pohodlná řešení vypršel. Růst dluhu, oslabující investice a zhoršující se výhled ohrožují nejen současný rozpočet, ale i budoucí schopnost Česka čelit dalším krizím, například důsledkům stárnutí populace nebo klimatickým extrémům, které již teď vytvářejí nové rozpočtové tlaky.

Zpráva o tom, že už je na všechno pozdě, odkazuje právě na tuto ztracenou dekádu, kdy se odkládaly nepopulární, ale nezbytné reformy. Neznamená to, že změna není možná, ale nebude bezbolestná. A dotkne se každého z nás. Ne skrze jeden nový zákon, ale skrze dlouhodobý dopad na kvalitu veřejných služeb, výši daní i možnosti rozvoje.

Změna je nevyhnutelná

Česko už není v pozici, kdy by mohlo odkládat rozhodnutí. Dluh dosáhl bodu, kdy každé další přešlapování prohlubuje problém. Tvrdá realita veřejných financí se stává součástí každodenní zkušenosti občanů, skrze horší dostupnost zdravotní péče, nedostatek kapacit ve školách nebo tlak na zvyšování daní.

Z pohledu státní kasy jsme promeškali šanci řešit problémy včas. Nyní už nestačí jen upravit rozpočtové položky. Bude nutné změnit přístup k řízení státu jako celku. A to je výzva, která se dotkne opravdu každého z nás.