Smutná zpráva pro lidi nad 40 let. Tohle čeká většinu z nás

Čtyřicítka už se často považuje za životní mezník, po kterém se většině z nás už úplně nechce slavit narozeniny a pořádat bouřlivé večírky. Kolem tohoto věku si začneme uvědomovat, že ten čas ubíhá zatraceně rychle. A také to, že už nejsme úplně nejmladší. Ale právě tahle fáze života je zásadní, pokud nechceme, aby nám v důchodu pořádně teklo do bot.

Neradi strašíme a na život se snažíme pohlížet co nejvíce optimisticky, ale někdy je dobré říct věci narovinu. Pokud jste oslavili čtyřicítku a zatím nemáte žádné úspory, spoření, malý byt třeba na hypotéku, nebo pokud vám během života náhodou nespadne do klína štědré věno nebo dobře spravované dědictví, pravděpodobně vás čekají v důchodu krušné časy. A na stát se spoléhat nemůžeme. „Suma, se kterou by lidé měli odcházet na penzi, je samozřejmě individuální, záleží na tom, jak moc si chtějí udržet dosavadní životní standard. Pokud budeme počítat člověka s průměrným čistým příjmem 30 000 korun měsíčně, který si chce udržet svou životní úroveň, měl by mít naspořeno zhruba 2,5 milionu korun ve svých 65 letech,“ doporučuje v tiskové zprávě Vladimír Weiss, finanční poradce Partners.

Současná situace

Průměrný důchod v České republice momentálně dosahuje nějakých 20 tisíc korun měsíčně. To sice na první pohled vůbec nezní špatně a už vůbec ne jako úplná katastrofa, ale když si vezmete ceny bydlení, zvlášť ve velkých městech, už je to mnohem horší. Jen si schválně zkuste zjistit, kolik stojí pronájem malého bytu 1+1 v Praze. S velkým štěstím možná seženete garsonku kolem 14 tisíc měsíčně plus poplatky. A pak vám najednou zbyde pár tisícovek na všechno ostatní – na jídlo, léky, oblečení, cestování, kulturu nebo jen obyčejnou návštěvu cukrárny s přáteli. A to mluvíme o současné situaci. Kdo ví, jaká bude situace za 20 nebo 25 let. Třeba budou ceny bytů a energií ještě o něco vyšší. Někteří odborníci dokonce varují, že životní úroveň seniorů může v budoucnu klesnout ještě dramatičtěji než dnes. A to už vážně není žádná legrace.

Jak to vidí ostatní

Známe docela dost lidí po čtyřicítce, kteří vše pořád odkládají. Většinou říkají něco ve stylu: „Hele, já to nějak zvládnu.“ Nebo: „nějak bylo, nějak bude“, či „Důchodu se ani nedožijeme“. A já je chápu. Vždycky se totiž najdou naléhavější výdaje, ať už je to dovolená, nové auto, koníčky, dětem zaplatit tábory, kroužky… Ale upřímně? Tahle pohodlná nečinnost se dřív nebo později tvrdě nevyplatí. Zpozornět by měli také drobní živnostníci, kteří často platí pouze minimální sociální pojištění, i ti by si měli vytvářet vlastní kapitál a rezervy na stáří. A kolik byste si měli spořit? Obecně platí, že čím dříve si začnete spořit, tím méně je potřebné si odkládat. Pokud si začnete spořit ve 20 letech, ukládejte si minimálně 10 % svého příjmu, od 30 let 15 % svého příjmu, od 40 let 20 % svého příjmu a od 50 let minimálně 25 % svého příjmu.

Starší generace na to ale dnes pohlíží jinak. Naší sousedce je skoro sedmdesát, celý život pracovala, ale vlastní bydlení nemá. Byt v Praze, kde bydlí v pronájmu, jí každý rok majitel zdražuje. „Nikdy jsem si nevytvořila pořádné úspory, protože vždycky bylo něco důležitějšího,“ říká mi často smutně. A teď? Žije sama, důchod má něco přes 18 tisíc a ví, že v případě dalšího zdražení bude muset opustit město, kde strávila celý život. A nejhorší na tom je, že není jediná.

Nechceme, aby to celé působilo jako katastrofická scéna z filmu. Protože pořád je čas. Čtyřicítka, to je věk, kdy máte ještě relativně slušnou šanci celou situaci zvrátit. Začněte spořit, třeba jen malou částku měsíčně. Promyslete si, zda se vám vyplatí penzijní připojištění nebo dlouhodobé investice. Pokud můžete, zvažte hypotéku na byt, teď ještě nejste příliš staří na její splácení. Rozumím, že to zní nepříjemně. Ale je to pořád lepší než čekat a doufat, že se to „nějak“ vyřeší samo. Protože ono se to samo asi nevyřeší. Čím dřív si to přiznáte, tím líp. Když totiž začnete teď, za dvacet let si budete děkovat.