Poprvé jsem nechala syna (3) u babičky na noc. Byla to nejhorší chyba mého života. Neuvěříte, co se stalo

Když si rodiče potřebují trochu odpočinout, mohou své děti svěřit svým rodičům, kteří se o ně s láskou postarají. Bohužel ne vždy jsou prarodiče milující a zajímají se o potřeby svých vnoučat, což může vést k hádkám a zhoršení vztahů. 

Někteří rodiče své děti nedávají k prarodičům, protože se jim nelíbí jejich přístup. Uvedeme několik příkladů: Může se stát, že i když rodiče svým dětem nedávají sladkosti, ale pouze ovoce, a babička s dědou jim přesto dají čokoládu. Někteří nedohlíží na to, jestli si dítě vyčistí zuby a jiní si nelámou hlavu s tím, že jsou děti zvyklé být s rodiči, když se třeba v noci bojí. Něco podobného se stalo Mileně, která po negativní zkušenosti svého syna k babičce už jen tak nedá.

Babičce bylo jedno, že se syn v novém prostředí bojí

Když dávala Milena svého syna na noc k babičce, doufala, že všechno bude probíhat dobře. Sebastian (3) s babičkou trávil poměrně dost času u nich doma, ale zatím ještě nebyl v babiččině domě. Věděla, že je důležité, aby si zvykal i na jiné prostředí než je domov, stejně se ale se svou matkou domluvila, že jí zavolá, pokud se něco stane.

Milena byla z nějakého důvodu celou noc nervózní, na spánek neměla ani pomyšlení. Rozhodla se tedy pozdě večer, kdy věděla, že je její matka ještě vzhůru, že vytočí její číslo a zavolá jí. “Zeptala jsem se jí, jestli je Sebík hodný a jak se mají. Řekla mi, že je všechno v pohodě, že už spí a ani o něm neví. Jenže v tom jsem uslyšela v pozadí zoufalý pláč,” prozradila naší redakci žena, která se své matky okamžitě zeptala, proč tedy slyší syna brečet, když říká, že o něm ani neví. “Na to mi odpověděla, že Sebastian nechtěl být sám a po babičce chtěl, aby s ním ležela v postýlce. To ale prý dělat nebude, protože chce sledovat televizi,” řekla Milena, která ještě dnes při vzpomínce na tuto chvíli zadržuje vztek. 

Pro syna si v noci přijela

Milena se okamžitě oblékla, sedla do auta a pro syna si přijela. Ten byl v postýlce naprosto zoufalý a křičel, že se bojí. Když viděl maminku, nesmírně se mu ulevilo. Babička mezitím seděla u televize a zdálo se, že je jí celá situace naprosto ukradená. Pohled na uplakané vnouče s ní ani nehnul. Milena se neskutečně rozčílila, své matce vynadala a sdělila jí, že už s jejím synem v životě nebude o samotě. S bouchnutím dveří odešla a s matkou se pak dlouhé měsíce nebavila.

Malé děti jsou na rodičích závislé, přístup prarodičů je důležitý

První odloučení dětí od rodičů pro ně může být v nízkém věku velmi náročné. Děti mohou vykazovat i příznaky separační úzkosti. Často nechtějí spát samy, a proto je vhodné být s nimi a rozhodně je nenechávat o samotě. Nové prostředí může být pro děti matoucí – rozrušit je mohou i jiné vůně, zvuky a to, že nejsou doma, kde to dobře znají. 

Je důležité, aby dítě před první návštěvou domova prarodičů trávilo s babičkou nebo dědou více času. Je také vhodné, aby přijelo k babičce na návštěvu s rodiči a na jiné prostředí si zvyklo. Na přespání mu pak přibalte věci, které zná – například oblíbenou hračku, dečku nebo polštář, díky kterým se může cítit více v bezpečí. Je také nezbytné, aby mělo dítě večerní rutinu, na kterou je zvyklé (například čtení pohádek, zpívání ukolébavky). Samozřejmostí je pak přístup prarodičů, kteří musí být neustále k dispozici. Je nutný milý přístup a dávka empatie. Rodiče by se pak s dítětem neměli zapomenout rozloučit a říct mu, že si pro něj brzy přijedou.

Pokud prarodiče nerespektují vaše požadavky a k dítěti se nechovají tak, jak si představujete, je vhodné se s nimi zkusit ještě jednou domluvit a informace jim podat co možná nejvíce srozumitelně. Pokud to k ničemu nepovede, bude pravděpodobně lepší, když k nim dítě na hlídání přes noc dávat nebudete.