Podle cizinců je tohle nejodpornější jídlo na světě. Vypadá jako červ, chutná jako bláto. Češi ho ale milují

Každý národ má svoje kulinářské poklady. Některé jsou na první pohled lákavé, jiné vyžadují trochu odvahy, abychom je ochutnali. A přesně taková jídla najdete i na českém jídelníčku. Zatímco u nás patří na stůl mezi rodinné stříbro, někteří cizinci se nad nimi doslova otřásají odporem.

Češi si na těchto pokrmech libují a nedají na ně dopustit. Stačí říct „zabijačka“ a mnohým se začnou sbíhat sliny. Ve stínu tohoto nadšení ale stojí někteří cizinci, pro které některá naše jídla vypadají jako z kulinářského hororu. A některá jsou v tomto směru jasnými kandidáty na největší šok roku.

Česká klasika, která budí emoce

Jelito a jitrnice: dvě slova, která v české kuchyni znamenají tradici, domov a vzpomínku na dětství u babičky. Jenže ne všichni cizinci s námi sdílejí stejné pocity, a dokonce pochybují, jestli tohle někdo myslí vážně. „Vypadá to jako obří červ a chutná to jako bláto,“ zaznělo nedávno v diskuzi pod fotkou zabijačkového talíře na jednom zahraničním serveru. A nebyl to ojedinělý názor.

Jitrnice i jelito jsou pevnou součástí českých i moravských zabijaček. Každý, kdo někdy zažil vesnickou hostinu po porážce prasete, ví, že bez nich to není ono. „U nás si bez jitrnic a jelit zabijačku vůbec nedokážu představit,“ popisuje paní Marcela z Vysočiny.

Rozdíl mezi jitrnicí a jelitem

Jitrnice je masný výrobek, který se připravuje z vařeného vepřového masa a vnitřností, obvykle hlavy, laloku, bůčku, jater, někdy i sleziny nebo plic. Vše se umele, smíchá s bílým pečivem namočeným ve vývaru, česnekem, majoránkou, pepřem a dalšími bylinkami. Směs se nacpe do důkladně vyčištěného tenkého střívka, zašpejluje na obou koncích a vaří při nižší teplotě, dokud jitrnice nevyplave. Podává se teplá i studená, pečená nebo smažená, někdo ji miluje s kysaným zelím a bramborem, jiný ji zapéká s chlebem.

Jelito se na první pohled podobá jitrnici, ale zásadní rozdíl je v tom, že obsahuje vepřovou krev a většinou je naplněné kroupami, méně často pečivem. Typická je pro něj tmavě hnědá barva a výrazná, kořeněná chuť s drceným kmínem. Plní se spíše do silnějších střev a po uvaření se dá jíst teplé i studené, nejlepší jsou ale asi ta osmažená dokřupava.

A právě samotná příprava vyvolává zděšení. „Nikdy bych to do pusy nedal. Viděl jsem, jak se to vaří, všude krev a vnitřnosti. Opravdu nechápu, jak tohle někdo může jíst dobrovolně,“ napsal v diskuzi Julien.

Zabijačkové tradice

Proč vlastně jsou takové pokrmy v Česku tak oblíbené? Zabijačka, to není jen výroba jídla. Je to událost. Oslava, při které se dříve sešla celá rodina i půlka vesnice a každý měl svůj úkol. Prase se zužitkovalo do posledního kousku a z toho, co by jinde skončilo v koši, se tu vyrábí lahůdky.

Vedle jitrnic a jelit se při zabijačce dělá i prejt, směs podobná jitrnicím, která se ale neplní do střev, nýbrž se peče v pekáči a má na povrchu křupavou kůrku. Dalším oblíbencem je ovar, tedy vařené maso z hlavy, laloku, kolene nebo boku. Vaří se ve vývaru s cibulí, bobkovým listem a kořením, podává se nejčastěji s křenem a hořčicí.

Mezi další zabijačkové speciality patří prdelačka, polévka z vývaru s krví, kroupami a zabijačkovým masem, také tlačenka ze směsi masa, kůže a želatiny, která po zchladnutí ztuhne do rosolovité konzistence, nebo pro opravdové fajnšmekry rypáček a ouško. Ty se vaří v ovaru a podle některých jsou to největší delikatesy.

Zpracování střev je při zabijačce doslova samostatná disciplína. Dlouhé metry tenkých i tlustých střev je potřeba obrátit, důkladně vyprat, pokrájet a připravit k plnění. Tenké střevo patří jitrnicím, tlusté zase jelitům, ale jak už to bývá, každá oblast to dělá trochu jinak. Na jižní Moravě se prý jelita plní i do tenkých střev a někde vznikají i speciální žemláky.

Cizinci vs. Češi

Internetové diskuze jsou v tomhle směru neúprosné. „Chutná to fakt zvláštně. Hnědá hmota s nějakou kůží, vypadá to jako něco, co vylezlo z kompostu,“ komentovala zkušenost s jelitem mladá Američanka na cestovatelském fóru. „Já jsem z Británie, ale black pudding mi nevadí. Jen u vás mě zarazilo, že je to všechno tak… hutné a mastné,“ přidává se další. Na druhé straně ale Češi trvají na svém: „Bez jitrnic bych nepřežil masopust. Tohle je prostě srdce naší kuchyně,“ píše uživatel Honza. A co ještě domácí říkají na kritiku? Často jen mávnou rukou: „No a co? Vám chutnají fazole na toastu a my si dáme tlačenku s cibulí.“