Petr (11) nepřišel ze školy domů. Zoufalá matka ho našla na nejméně očekávaném místě

Jedním z největších strachů každého rodiče je to, že se mu nevrátí dítě ze školy. I kdyby se potomek opozdil jen o půl hodiny, matce či otci hlavou okamžitě proletí, že ho mohl někdo unést, že skončil pod koly opilého řidiče nebo jako oběť pedofila. Takovou zkušenost má i čtenářka Vlasta, která kontaktovala naši redakci a rozhodla se s námi podělit o svůj příběh. 

Vlasta má jediné dítě, Petra, který chodí ještě na základku. Ta je od jejich domu jen přes ulici, musí tedy přejít rušný přechod, aby se do budovy dostal, jinak je cesta bez překážek. Péťa byl navíc zvyklý chodit do školy sám už od čtvrté třídy, vždycky byl samostatný a rozumný. Věděl, že nemá mluvit s cizími lidmi, špatné party se v životě nechytil, šikanovaný nebyl, nebo o tom Vlasta alespoň nevěděla.

V úterý ale její syn nepřišel ze školy a jeho matka to zjistila až ve čtyři hodiny odpoledne, když přišla domů z práce. Namísto klasického „Ahoj“ a pohozené aktovky ji v předsíni vítalo jen hrobové ticho. Vlasta okamžitě zpanikařila a začala přemýšlet nad tím, co se mohlo stát.

Syn se nevrátil domů

„Bylo to peklo, vždyť Petr byl vždycky tak spolehlivý… Kdykoli se zdržel třeba u kamarádů, hned volal. Jednoho dne ale nepřišel po vyučování domů. Nejprve jsem si myslela, že je u sousedky, kam občas chodí, protože jí venčí psa. Je to taková starší paní a nebylo by to poprvé, co by se spolu zapovídali. Když jsem k ní dorazila, řekla mi, že Péťu od včerejška neviděla,“ povzdechla si Vlasta.

Ta žije jako samoživitelka, okamžitě tak volala exmanželovi, aby zjistila, zda chlapce náhodou nebyl vyzvednout. Nic. Obvolala pár maminek Péťových kamarádů a když neměla úspěch, vydala se k osudnému přechodu. Bála se nejhoršího. Nic. Nakonec ji kroky dovedly až synovy prázdné třídy, kde potkala Petrovu učitelku, ani ta ale o jeho záhadném zmizení nic nevěděla.

„Šla jsem rovnou do ředitelny. Chtěla jsem vidět kamerové záznamy. Od učitelky jsem věděla, že syn na vyučování dorazil, nikdo ho už ale neviděl z budovy vyjít. Nakonec jsme se toho dopátrali. Ta moje dobrá dušička doučovala na hřišti spolužačku češtinu,“ ulevilo se Vlastě.

Sdílení polohy

Takový případ přitom není ojedinělý. Potomek se může snadno zatoulat, nechat se strhnout partou a jít s kamarády třeba do parku, případně „uteče“ na rande. Existují ale účinné metody, díky kterým můžeme podobně stresujícím situacím, při nichž nám div nevyskočí srdce z hrdla, zabránit. Klíčovou roli hraje domluva, dítě by mělo vědět, že má rodiči volat, když se zdrží.

Případně může napsat krátkou zprávu s tím, že přijde později, že už míří domů nebo že je právě v tramvaji a na cestě domů. Neustále informovat rodiče o své poloze je velmi důležité a v případě, že by dítku hrozilo nebezpečí, může tato metoda ulehčit práci také policii. Pokud má vaše ratolest vybitý telefon, měla by zavolat od kamaráda nebo učitele.

Vhodné je také sdílet polohu na mobilním telefonu. Na mobilech s Androidem spusťte aplikaci Mapy Google, klepněte na svou profilovou fotku a na možnost „Sdílení polohy“. Následně vyberte profil člověka, se kterým chcete polohu sdílet. Telefony iPhone nabízí možnost sdílení polohy, kdy můžete nonstop vidět, kde se váš potomek pohybuje.

Pomohou chytré aplikace

Kromě toho je vhodné mít představu o tom, co potomek dělá na internetu a co na něm vyhledává. Vsaďte tak i na aplikace pro rodičovskou kontrolu, které mohou pomoci například v momentě, kdy máte podezření, že má dítě sklony k sebepoškozování.

Aplikace jako Qustodio nebo Net Nanny filtrují web a chrání děti před nebezpečím digitálního světa, a to včetně kontroly YouTube, hovorů a zpráv SMS. Qustodio také nabízí možnost sledování polohy vašeho juniora nebo přehled veškeré online aktivity včetně výpisu lokací, které často navštěvuje.