Mé dítě (7 let) s pláčem přijelo ze školy v přírodě. Čekala jsem všechno, ale tohle mi vyrazilo dech

Vzpomínáte si ještě na doby, kdy jste jako děti jezdili na školy v přírodě? Pro řadu z nás to byl skvělý způsob, jak na chvíli vystoupit ze stereotypu, strávit více času s kamarády a užít si spoustu zábavy. Dnes je ale podobný zážitek pro řadu školáků spíše nepříjemný. Důvody jsou alarmující. 

Nejspíš nikdo neočekává, že se jeho potomek bude na škole v přírodě trápit. Pokud se tedy domů vrátí nespokojený, snad každému rodiči se v hlavě začnou odehrávat ty nejčernější scénáře. Pravda přitom může být úplně někde jinde. 

Podobný zážitek popsala čtenářka Nikola, jejíž sedmiletý syn se z podobné školní akce právě vrátil. Místo úsměvu ji při návratu přivítal velmi nespokojený výraz.

Za nespokojenost mohla nečekaná věc

„Když se Matyáš vrátil domů ze školy v přírodě, hned mi bylo jasné, že něco není v pořádku. Byl zamračený a když jsem se ho ptala, jak si pobyt užil, jen něco zamumlal. Nenechala jsem to jen tak a naléhala s dalšími dotazy. Najednou se syn rozplakal a řekl mi, že to byl nejhorší týden v jeho životě,“ uvedla Nikola. 

Ihned začala přemýšlet o tom, zda se k dětem vyučující nechovají příliš hrubě nebo zda jejího syna spolužáci nešikanují. Po poměrně dlouhém křížovém výslechu ovšem vyšlo najevo, že chlapce trápilo něco úplně jiného. Třídní učitelka se totiž rozhodla, že se pokusí dostat své žáky mimo jejich komfortní zónu. Po společné poradě si třída odhlasovala, že po dobu pobytu nebude používat mobilní telefony. Ostatně i kdyby chtěli, příliš dobře by to nešlo – v místě nebyl dobrý signál a připojit se k internetu najednou přestalo být samozřejmostí. 

Bohužel se ukázalo, že ne všichni školáci takové opatření snášeli dobře. A jedním z nich byl i Matyáš. O tom, že děti používají elektroniku častěji, než by bylo zdrávo, se v poslední době hodně diskutuje. Některé školy již přistoupily k nastavení pravidel, která mají použití mobilních telefonů ve výuce regulovat. Zatímco rodiče to většinou uvítají, o jejich dětech se nedá říci totéž. 

Závislosti na telefonech si u dětí vychovatelé všímají

„Se závislostí se setkáváme v každodenní práci s dětmi a rodinami, ale i na letních táborech. Telefon dětem chybí a jiné aktivity jim připadají nudné a neatraktivní. Doporučujeme, aby děti telefon nechaly doma,“ uvádí například Dominika Babáková, která se profesně věnuje oblasti práce s mládeží a pěstounské péči. 

Podle jejího názoru jsou telefony na táborech nebo školách v přírodě často spíše ke škodě. Kromě toho, že odvádějí pozornost od jiných aktivit, bývají zvlášť mladší děti po telefonátech s blízkými často lítostivé a mnohem více se zaobírají myšlenkou na to, že se jim stýská. 

Problém je ale pochopitelně také samotná závislost na mobilu, která většinou úzce souvisí buď s hraním her, nebo používáním sociálních sítí. 

Proč elektronice tolik mladých propadá?

Proč se vůbec závislost na mobilních telefonech objevuje? Důvodů může být pochopitelně více, jedním z nejčastějších ale je to, že pro závislého se stane virtuální svět únikem – před problémy v kolektivu, rodině nebo škole. Lidé, kteří mají potíže se zdravou sebedůvěrou, mohou velmi snadno získat na pocitu vlastní hodnoty, pokud budou například úspěšní v online hře. A udržovat kontakty přes internet je také méně namáhavé, než se snažit najít si přátele v reálném světě. 

To, že dítě tráví s mobilem nebo tabletem v ruce hodně času, ještě ale nutně nemusí znamenat, že je skutečně závislé. „Pokud má dítě kromě virtuálního světa i běžné sociální vztahy a kamarády, je schopno normálně komunikovat, jde se každý den provětrat ven, hýbe se a zdravě jí, rodiče se většinou nemusejí obávat. Rozhodující je, zda aktivity spojené s informačními technologiemi zdravě kompenzuje,“ vysvětlil adiktolog Michal Miovský. 

Co když máme o někoho blízkého obavu?

Jak můžeme závislost u sebe nebo blízké osoby rozpoznat? Varovných signálů je mnoho. Pokud dotyčná osoba po probuzení jako první sáhne po telefonu a po vypnutí budíku automaticky pokračuje čtením zpráv nebo nových příspěvků na sociálních sítí, aniž by vůbec vstala z postele, je to rozhodně alarmující. Stejně jako to, pokud je mobil poslední věcí, kterou se zaobíráme před usnutím. Mobil si závislý člověk již ani neukládá do tašky či kapsy, ale nosí ho neustále v ruce. A pokud mu začne docházet baterie, propadne pocitu velké nervozity. 

V případě, že chcete podobné tendence ve své rodině zarazit, je třeba začít v první řadě u sebe. Nelze čekat, že potomek odloží mobil, pokud ho vy sami máte v ruce neustále. Vhodné je také nabízet dostatek jiných aktivit a v neposlední řadě rozlišovat aktivity s elektronikou, které mohou být prospěšné, jako například četba online tisku nebo programování, od těch, které jsou přínosné méně, což je třeba případ nekonečného scrollování na sociálních sítích.