Chtěli mě v 10 firmách. Po této větě už neseženu ani práci uklízečky. Co se stalo?
Lidé někdy konají bez rozmyslu, což vede k pořádně nepříjemným důsledkům. O tom povídá žena, která veřejně prozradila své plány a následně za to draze zaplatila Redakci Techsvět prozradila svůj příběh i to, s čím se nyní musí potýkat.
Ještě stále se najde spousta lidí, kteří si neuvědomují, že téměř vše, co napíší online, si může přečíst někdo jiný. Pravděpodobně nejčastěji profily lidí na sociálních sítích kontrolují náboráři a manažeři firem, kteří nabírají nové zaměstnance. Z příspěvků lidí mohou o svých budoucích kolezích vyčíst mnoho.
Nelíbilo se jí, že firmy platí málo
Své myšlenky sdílela v jedné z veřejných facebookových skupin i žena, která má za sebou letité pracovní zkušenosti. Byla vždy pracovitá, nechybí jí vzdělání a dokázala se vypracovat na vyšší pozice. Nelíbilo se jí ale to, že své práci obětovala většinu svého času a přesto se nenašla firma, která by jí dokázala zaplatit tolik peněz, aby mohla žít bezstarostný život.
To, že firmy někdy platí svým zaměstnancům jen nutné minimum, což vedlo k tomu, že ji nadšení z práce postupně opouštělo. I když každou chvíli absolvovala odborný kurz, díky kterému měla neustále nejaktuálnější informace a znalosti ze svého oboru, peněz stále neměla dost. Nechtělo se jí však kvůli práci stěhovat do zahraničí.

Na sociálních sítích se chlubila svými plány a brzy na to doplatila
Po několika letech, kdy si budovala úspěšnou kariéru, která by pro mnoho lidí byla splněným snem, vyhořela. Radost z práce vystřídalo vyčerpání, vztek a neochota pustit se v budoucnu opět do práce, která jí víc vzala než dala. „Už jsem toho měla dost. 20 let jsem dřela od rána do večera a stejně jsem si nemohla splnit své sny. Mimo jiné i proto, že když jsem konečně měla dovolenou, byla jsem tak vyčerpaná, že jsem jen spala,“ přiznala žena jménem Andrea.
Jelikož kvůli práci neměla moc blízkých přátel, rozhodla se spojit s lidmi v nejmenované skupině na Facebooku, zaměřené na práci. Tam lidem popsala, že si aktuálně hledá práci, ale už jí nehodlá nic obětovat. Popsala, že se nebude snažit a bude dělat naprosté minimum. Lidem ve skupině vysvětlila, že počká, jestli si toho vedení všimne, a pokud ano, nejspíš půjde opět o dům dál. Zakončila to tím, že dokud budou firmy platit tak málo, bude dělat málo i ona.
Pod příspěvkem se rozjela diskuze, kde mnoho lidí Andree psalo, že má pravdu. Ani ostatním lidem se nelíbilo, že pracují velkou část dne, ale peněz moc nemají. Jiní jí naopak vzkázali, že to s takovým přístupem moc daleko nedotáhne. Andrea však věděla, že má životopis nabitý zkušenostmi a firmy se o ni vždy přetahovaly, takže o její práci vždy bude zájem. V tu chvíli ani netušila, jak moc se spletla.
Firmy našly její příspěvek na sociálních sítích, pak začalo peklo
Kdykoli Andrea poslala někam svůj životopis a motivační dopis, dočkala se od firem pozitivních odpovědí. Jí se však zatím žádná z firem příliš nelíbila. Několik týdnů od publikace jejího příspěvku na sociálních sítích však nastalo ticho po pěšině. Žena nejdříve nerozuměla, jak je možné, že se jí najednou nikdo neozývá, po nějaké době jí ale přišla jedna jediná odpověď z firmy, kde by skutečně moc pracovat chtěla. V tu chvíli jí došlo, co provedla. „Odpověděli mi, že je můj motivační dopis sice zaujal a chtěli mě pozvat na pohovor, ale vzhledem mému příspěvku ve skupině na Facebooku moje slova vyhodnotili jako lživá. Pak ještě dodali, že o takové zaměstnance ve své firmě nestojí,“ vysvětlila Andrea, která si práci ani po několika měsících nenašla. „Pracovala jsem téměř 20 let v kanceláři, kam mě nejspíš už nikdy nevezmou. Nejhorší na tom všem je, že ten příspěvek nejspíš viděly i úklidové firmy. Nevzali mě ani na uklízečku,“ přiznala.
Andrea si příliš pozdě uvědomila, že by na sociální sítě neměla psát takové věci veřejně, nebo minimálně ne pod svým vlastním jménem. Firmy si dávají pozor na osoby, které se do práce chodí pouze “zašít” a nemají v plánu se poctivě věnovat své náplni práce. Nepoctivé pracovníky nechce nikdo – pochopitelně ani úklidové firmy ne. Žena se nakonec musela přihlásit na úřad práce a doufat, že o ni nakonec nějaká společnost přece jen bude mít zájem. Na to, že by se v práci flákala, velmi rychle zapomněla.