20 let dělám učitelku, ale s touto větou od žáka 3. třídy jsem se dosud nesetkala. Jsem týden v úžasu

Učit děti je práce plná překvapení. Každý den přináší nové výzvy, ale některé situace zůstávají v paměti déle než jiné. Před týdnem se mi přihodilo něco, co mě překvapilo natolik, že jsem týden přemýšlela, zda je to jen výjimka, nebo symptom širšího trendu. Žák třetí třídy, který dlouhodobě odmítal plnit úkoly, mi řekl: „Budu dělat jen to, co chci. A moji rodiče mi to dovolí.“

Tato věta není žádným ojedinělým případem. Pedagogové dnes musejí čelit dětem, které neuznávají autoritu dospělých a odmítají povinnosti. Proč? Podle psycholožky Jany Klánové jde o důsledek „nevýchovy“, kdy rodiče neurčují dětem hranice a neučí je respektu k druhým.

„Děti dnes často chápou svět jako místo, kde mohou dělat, co chtějí, bez následků. Pokud rodiče neukážou, že existují pravidla, které je třeba dodržovat, dítě si to neosvojí samo,“ vysvětluje Klánová.

Jak to bylo dřív

Starší generace pamatuje dobu, kdy úcta k dospělým byla samozřejmostí. Pokud začal mluvit učitel, děti okamžitě ztichly. „Když u nás doma maminka zvýšila hlas, začaly uklízet i děti od sousedů. Dnes by dítě pravděpodobně odpovědělo: Proč to mám dělat já?“ popisuje Marie, učitelka s 30letou praxí.

Respekt k autoritě nebyl jen o strachu. Šlo o kolektivní vědomí, že pravidla existují pro dobro všech. Děti věděly, že pomoc sousedům nebo plnění povinností je součást života.

Proč se to změnilo?

Mnozí rodiče dnes nechtějí být za tyrany. Chtějí, aby je dítě zbožňovalo, ne aby je respektovalo. „Nechceme, aby se dítě cítilo pod tlakem. Proto mu často dovolíme, aby dělalo jen to, co chce,“ přiznává Petra, matka dvou dětí.

Problém je v tom, že takto si dítě neosvojí, že svět není jen o něm. Když rodiče neukážou, že někdy je třeba ustoupit, dítě nebude schopné kompromisu.

Děti se učí, že „JÁ“ je středem všeho. Sociální sítě propagují individualismus – „dělej, co chceš, a neohlížej se na druhé“. „Dítě vidí, že influenceři mohou dělat, co chtějí, a nikdo je nekritizuje. To se přenáší do reality,“ varuje Tomáš Prouza, pedagog.

Rodiče se bojí, že dítě „ztraumatizují“, když mu odmítnou splnit přání. „Nechceme, aby se cítilo nešťastné. Proto mu často dovolíme, aby dělalo jen to, co chce,“ vysvětluje Jana, matka 8letého syna.

Očima odborníků

„Děti potřebují hranice, aby se cítily bezpečně. Pokud je nebudou mít, budou neklidné a nespokojené. Povinnosti nejsou jen o násilí – jsou o tom, že se naučíme žít s druhými,“ zdůrazňuje psycholožka Klánová.

„Problém není v tom, že děti nechtějí plnit úkoly. Problém je v tom, že nejsou schopné pochopit, proč je to důležité. Rodiče by jim měli vysvětlit, že někdy je třeba ustoupit,“ dodává Prouza.

Jak to změnit?

Nastavte pravidla a vysvětlete je. Dítě musí porozumět, proč je úloha důležitá. Například: „Uklízíme, abychom měli čistý domov. Všichni se na tom podílíme.“

Nebuďte „kamarád“. Respekt není o tom, že dítě vás bude nenávidět. Jde o jasné hranice. Pokud odmítá uklízet, neodpovídejte mu, ale dejte mu čas na splnění úkolu.

Podporujte kolektivní práci. Dítě by mělo pomáhat doma nebo ve škole. Například „Pomozte uklidit hračky, abychom je tady nezapomněli.“

Ještě není pozdě

Příběh žáka třetí třídy není o tom, že děti jsou „špatné“. Je o tom, že společnost ztrácí rovnováhu mezi svobodou a povinnostmi. Pokud rodiče a učitelé nebudou nastavovat hranice, děti nebudou schopné fungovat v dospělém světě.

„Respekt k autoritě není o tom, že dítě bude mlčet. Je o tom, že pochopí, že svět není jen o něm. A to je největší lekce, kterou může získat,“ uzavírá Klánová.

Takže ano – děti mohou být neposlušné, ale to neznamená, že se s tím musíme smířit. Jde o to, jak na to reagujeme. Ať už jde o rodiče nebo učitele, my jsme ti, kteří jim mají ukázat, že svět není jen o nich.