Nejhezčí ulice v Evropě se nachází v tomto českém městě. Z té nádhery půjdete do kolen

Chcete jako nadšení cestovatelé navštívit tu nejkrásnější ulici v Evropě? Máme pro vás dobrou zprávu. Nemusíte kvůli tomu jezdit daleko. Unikát, který nemá na starém kontinentu obdoby, najdete totiž v naší metropoli. 

Určit, která ulice na světě je nejhezčí, je těžkým oříškem pro nejednoho milovníka cestování. Velká část odborníků a veřejnosti se však shoduje na jednom místě, které překvapivě najdete u nás!

Jedná se o úzkou uličku, lemovanou malými domky v pastelových barvách, která vás ve vteřině vtáhne zpátky o několik staletích dozadu, do legendami opředených časů Rudolfa II. Jako znalí Češi už jistě víte, že je řeč o Zlaté uličce.

Nuzné domky vestavěné do hradní zdi

Zlatá ulička u Daliborky patří mezi nejmalebnější a nejnavštěvovanější místa v Praze. Vznikla koncem 16. století, kdy byla mezi severní hradbou Pražského hradu a starým purkrabstvím postavena malá obydlí. Původně šlo o skromné příbytky vestavěné do výklenků hradní zdi, které byly určeny pro „červené střelce“ – členy hradní stráže, kteří nosili červené uniformy. Tito vojáci si obydlí stavěli na vlastní náklady a později je prodávali či pronajímali.

Přestože název „Zlatá ulička“ vyvolává představu zlatníků či alchymistů, kteří zde údajně vyráběli zlato, historické záznamy tuto pověst nepotvrzují. Ve skutečnosti šlo o jednu z nejchudších částí Hradčan. Jiné teorie tvrdí, že název mohl vzniknout ironicky, jako narážka na nuzné podmínky, nebo mohl pocházet od zlatých výšivek na uniformách střelců.

Ulice s turistickým potenciálem

Původní domky byly velmi malé a zabíraly pouze hloubku výklenků v hradbě. Postupem času je však obyvatelé začali rozšiřovat a přidávat přístavky a topeniště. Tím se prostor uličky značně zúžil – na některých místech její šířka nepřesahovala ani jeden metr.

V polovině 19. století byly odstraněny nevzhledné přístavby a zachovaly se pouze domky podél severní hradby. Úprava přispěla k tomu, že Zlatá ulička získala svůj typický romantický vzhled.

Už ve druhé polovině 19. století si obyvatelé uličky začali uvědomovat její turistický potenciál. Domečky jako pro panenky se staly lákadlem pro návštěvníky, kteří se za poplatek mohli podívat oknem do uzavřeného Jeleního příkopu. Ve 20. století se Zlatá ulička stala jedním z nejnavštěvovanějších míst v Praze, což přetrvává dodnes.

Konec volných procházek

Po druhé světové válce byly domky vykoupeny Kanceláří prezidenta republiky. Pod vedením architekta Pavla Janáka proběhla obnova uličky, která byla dokončena v roce 1955. Barevné fasády, které jsou pro Zlatou uličku charakteristické a dodávají jí pohádkový punc, navrhl malíř Jiří Trnka. Po rekonstrukci byly domky využívány jako galerie, prodejny suvenýrů a expozice. Tehdy jste se ulicí mohli ještě volně projít.

V roce 2002 byla Zlatá ulička zpoplatněna v rámci prohlídkových okruhů Pražského hradu. Kritika tohoto kroku na sebe nenechala dlouho čekat. Další zásadní změna přišla v roce 2010, kdy byla ulička uzavřena kvůli rekonstrukci. Během této doby byla obnovena kanalizace, inženýrské sítě i samotné domky. Po 13 měsících oprav byla Zlatá ulička znovu otevřena v roce 2011. Nyní je součástí malého a velkého prohlídkového okruhu Pražského hradu.

Domov Franze Kafky i legendární kartářky

Zlatá ulička byla domovem i inspirací pro řadu významných osobností. V domě č. 22 žil Franz Kafka, který zde napsal většinu povídek sbírky Venkovský lékař. Domek č. 12 byl místem setkávání věhlasných spisovatelů, jakými byli František Halas, Jaroslav Seifert nebo Vítězslav Nezval. Domov ve Zlaté uličce našla také legendární kartářka Madame de Thébes, která měla svůj domek ozdobený vývěsním štítem s motivem sovy, karet a kočky.

Za některých nocí zde prý lze také spatřit dům U Poslední lucerny. Podle spisovatele a mystika Gustava Meyrinka cestovatel po překročení jeho prahu vkročí do paralelní Prahy, té, kterou můžeme znát z literárních děl a mýtů.