Americká turistka ochutnala českou omáčku: „Nic horšího jsem nikdy nejedla. Bylo mi špatně celý týden.“

Česká kuchyně je plná výrazných chutí a poctivých jídel, na které místní nedají dopustit. Zahraniční turisté ale mohou zažít kulturní šok. Základ našeho tradičního jídelníčku tvoří hutné omáčky, knedlíky a masa, které nejednomu cizinci mohou připadat těžké. Některé tuzemské speciality u nich mohou poté vyvolat velké rozčarování. Své o tom ví například Američanka Emily.

Emily navštívila loni v létě naši metropoli. Jako každý správný turista, také ona měla v plánu poznat kromě našich památek i nefalšovanou českou gastronomii. Protože si z jídelníčku nedokázala sama vybrat, požádala číšníka, zda by jí něco doporučil. Jedinou podmínkou bylo, aby se jednalo o pokrm bez masa. Emily je totiž už přes 10 let zapřísáhlou vegetariánkou.

Talíř s hnědou omáčkou a divným pečivem

Obsluha jí doporučila „exoticky“ pojmenované jídlo, které shodou okolností patřilo i k těm levnějším na menu. Emily se tedy rozhodla, že ho vyzkouší. Na stole jí poté přistál talíř s ještě kouřící nahnědlou omáčkou a nezvykle vypadajícím pečivem, u našinců dobře známými knedlíky. Linula se z něj příjemná vůně.

„Na první pohled to vypadalo jako obyčejná smetanová omáčka. Překvapila mě spíše ta příloha. Něco takového jsem dosud neviděla,“ vzpomíná Emily na gastronomický zážitek, na který by nejraději zapomněla.

Potíže nastaly do dvou hodin

Po prvním ochutnání zjistila, že pokrm má daleko od klasických omáček, které znala z domova. Měl zvláštní nahořklou chuť. Přesto pokračovala v jídle. „Nechtěla jsem někoho urazit, tak jsem jedla dál. Říkala jsem si, že prostě jen nejsem na něco takového zvyklá. Byla to ale velká chyba,“ vypráví.

Po obědě se ještě zvládla chvíli procházet po Praze, a pak to přišlo. „Po dvou hodinách mi začalo být špatně. Nevím, jestli to bylo zkažené nebo to jen nesedlo mému žaludku, ale další dny jsem strávila v hotelovém pokoji s trávicími potížemi. Bylo to strašné. Až do konce pobytu jsem pak musela držet dietu a žádné další české speciality jsem už raději nevyzkoušela,“ říká žena z Kalifornie.

Národní sport, který nemá ve světě obdoby

Někteří z čtenářů možná už správně odtušili, že americká cestovatelka měla na talíři houbovou omáčku. Tento pokrm patří ke stálicím českých kuchyň. Houbaření je ostatně naším národním sportem. Jen, co počasí připraví ty správné podmínky, Češi berou lesy útokem. Nic takového ale v USA v masovém měřítku neznají. Na houby se zde chodí pouze v okrajových oblastech. I tam ale převažuje strach kvůli možné otravě.

„V obchodech je sice máme, ale většinou je používáme jen jako přísadu na pizzu nebo do těstovin. Neodvážila bych se vařit z něčeho, co jsem našla v lese a nemůžu si u toho být jistá, že to není jedovaté. Nikdy jsem ani nejedla omáčku, která by chutnala tak silně po houbách, jako ta, co jsem jedla v Praze,“ pokračuje Emily.

Kontroverzní potravina

I když jsme národ vášnivých houbařů, také u nás jsou houby považovány za kontroverzní potravinu. Mnoho lidí se netají tím, že je sice rádo sbírá, ale do úst by je nedalo. Mají specifickou „slizkou“ strukturu, kvůli které patří mezi nejvíce nenáviděné pokrmy. Platí to zejména u nejmenších strávníků.

Navíc jsou známé i tím, že mohou být pro některé jedince hůře stravitelné, což by mohlo vysvětlovat i zdravotní problémy americké turistky.

Přesto Emily vzpomíná na svůj krátký pobyt v Česku pozitivně. „Mé první seznámení s tamní kuchyní sice nedopadlo podle mých představ, ale i tak jsem si svůj výlet užila. Historie na každém rohu, nádherné památky a zdejší lidé – to všechno mi mou nevolnost vynahradilo. Tak třeba zase příště. Jen tentokrát bez houbové omáčky, děkuji!“ uzavírá se smíchem.