Fotografie, které změnily dějiny vědy

Teleskop Jamese Webba se chystá do vesmíru, kde bude pozorovat vesmír v infračervené oblasti poblíž velkého třesku. A pokud se mu to podaří, posune hranice našich astronomických znalostí, které vytvořil jeho předchůdce: Hubbleův vesmírný dalekohled, píše server Hard Wood Paroxysm. Máme pro vás výběr pěti fotografií, které navždy změnily dějiny vědy.

Jupiter a nové sluneční soustavy

Psal se 24. duben 1990, když pět astronautů na palubě raketoplánu Discovery uvedlo vesmírný dalekohled na oběžnou dráhu ve výšce asi 600 kilometrů nad zemským povrchem. Po vyřešení problému se zrcadly, která neumožňovala přesné pozorování objektů vesmíru začalo Hubblovo oko díky misi uskutečněné s jiným raketoplánem v roce 1993 ukazovat věci, které jsme dosud neviděli, a zavedlo nás téměř na hranice času a prostoru.

Počínaje naší sluneční soustavou nám rok co rok umožňoval fotografovat planety, pozorovat celkový vývoj jejich atmosféry nebo fotografovat skutečně unikátní jevy. Jako například když sledoval extrémní let komety Schoemaker-Levy 9, která se při průletu v létě 1992 zřítila vlivem gravitace Jupiteru. O dva roky později teleskop Hubble sledoval úlomky při pádu do jádra.

V průběhu let dokumentoval bouřlivý zrod hvězd téměř všude v naší galaxii. Díky svým infračerveným pozorovacím přístrojům dokázal proniknout do prachových mračen obklopujících hvězdnou kolébku a odhalit je tak, jak jsme je nikdy předtím neviděli. Jedním z nejzajímavějších snímků, které pro nás zveřejnil, je ten, na němž můžete vidět disky prachu kolem některých nově zrozených hvězd ukrytých v hlubinách mlhoviny v Orionu. Tam se rodí zcela nové sluneční soustavy stejně jako v té naší před čtyřmi a půl miliardami let.

Supernova 1987A

Hvězdy často končí svůj život katastrofálně, rozpadají se do obřích hvězdných erupcí, takzvaných supernov. Na několik měsíců se mohou stát jedněmi z nejjasnějších v celém vesmíru a svou nádherou předčit všechny ostatní hvězdy ve své galaxii. Mezi nimi byl teleskop Hubble svědkem scény supernovy 1987A. Dalekohled pozoroval prstenec plynu, který se vytvořil kolem místa výbuchu supernovy. V průběhu let balo pozorováno, jak se podél prstence objevují jasné skvrny, jako by to byly drahokamy na náhrdelníku. Tyto vesmírné perly byly zapáleny nadzvukovými rázovými vlnami uvolněnými při výbuchu hvězdy.

Poté studoval a fotografoval galaxie, což jsou obrovské ostrovy hvězd, jako je ta naše, kterých jsou uvnitř stovky miliard. A přestože je vesmír tvořen více vakuem než hmotou, galaxie se mohou srážet. Toto je fotografie Bullet Cluster, kde se srážejí dvě obří skupiny galaxií vzdálené od nás asi 3 miliardy 720 milionů světelných let.

Černá díra

Každá galaxie má ve svém jádru černou díru a teleskop Hubble studoval pohyb blízkých hvězd a shromažďoval data, která umožnila získat hmotnosti černých děr. Například to, co se nachází ve středu naší galaxie, má hmotnost čtyřmilionkrát větší než hmotnost Slunce. Teleskop Hubble také umožnil pozorovat „gravitační čočky“.

Jsou jakýmsi přeludem vesmíru. Vznikají proto, že gravitace ohýbá prostor a tím odklání světelné paprsky. Tak se stává, že světlo ze vzdálených galaxií je zkresleno a zesíleno gravitačním polem objektů (například velmi hmotných galaxií), s nimiž se setkává na své cestě k Zemi. Je to jako pohled přes obrovskou lupu a výsledkem je takzvaný efekt „gravitační čočky“.

10 000 galaxií

Ultrahluboké pole. To je snímek, který ukazuje téměř 10 000 galaxií různého stáří, velikostí, tvaru a barvy. Nejmenší a nejčervenější galaxie, kterých je asi 100, mohou patřit mezi nejvzdálenější známé galaxie, které existovaly v době, kdy byl vesmír starý pouhých 800 milionů let. Nejstarší galaxie, největší, nejjasnější a nejviditelnější spirální a eliptické galaxie vznikly asi před miliardou let, kdy byl vesmír starý 13 miliard let.

Snímek si vyžádal 800 expozic, které teleskop Hubble pořídil během 400 oběhů kolem Země. Celková doba expozice byla 11 a půl dne. Hubbleův život však neskončil. Jeho pozorování budou pokračovat vedle pozorování teleskopu Jamese Webba.