Lidé mladší 50 let podceňují přípravu na důchod. Pak jsou překvapeni, že jim stát půlku odpracovaných let neuzná
Sledovat v Google Zprávách
Podzim života s sebou nese celou řadu věcí. Tělo stárne a už není tak pružné a energické a je proto potřeba daleko více odpočívat. K tomu se úplně nádherně nabízí přicházející důchod. To může být krásné období plné koníčků, relaxace a trávení času s rodinou. Pro jiné to však může znamenat počítání každé koruny a život takzvaně od výplaty k výplatě. Vše záleží především na dvou věcech. Tou první je, jak moc a jak poctivě jste během života pracovali a odváděli sociální pojištění. A tou druhou je, jak dobře jste si všechno zaznamenali a při nástupu do důchodu dokázali!
Odchod do důchodu může být radostnou událostí. Konečně se najde čas namalovat obraz, přečíst si katalog oblíbeného spisovatele anebo konečně zajít do divadla. Radostné stáří však může velmi výrazně narušit případná výše důchodu. Pokud jste totiž roky pracovali takzvaně na ruku, anebo jste prostě nebyli schopní odpracovaná léta dokázat, může výše důchodu být až žalostně nízká. Stát v tomto ohledu bohužel nepomáhá. Důchodová legislativa je stále složitější a správně vše vyplnit a dodat může být pro neznalé opravdový oříšek. Základem jistoty, že je vše v pořádku je vědět, jak vlastně náš průběžný důchodový systém funguje.
Jak funguje důchodový systém
Důchod se dle české legislativy dělí do několika kategorií. Jedním z druhů je invalidní. Ten se uděluje v případě zdravotních obtíží, které jsou tak závažné, že zamezuje plnému vykonávání práce. Dělí se na tři stupně invalidity a skládá se ze základní a procentní výměry. Žádosti o invalidní důchod posuzuje lékař. Další malou kategorii tvoří takzvané pozůstalostní důchody. Tedy sirotčí a vdovské/vdovecké důchody. No a v neposlední řadě máme samozřejmě důchod starobní. Do toho se odchází po dosažení určitého věku. Je možné do něj odejít i před dosažením řádného věku, to však vyžaduje splnění konkrétních podmínek a důchod jako takový se v tomto případě krátí.
V Čechách stojí důchodový systém na dvou takzvaných důchodových pilířích. Tím prvním a nejzákladnějším je takzvané Důchodové pojištění. To je ze zákona povinné pro všechny občany České republiky. Každý český občan v produktivním věku odvádí ze své hrubé mzdy 28% státu. U osob zaměstnaných na hlavní pracovní poměr tato částka tvoří 6,5% přímo od samotného zaměstnance a 21,5% od zaměstnavatele. Osoby samostatně výdělečně činné, neboli OSVČ si musí celou tuto částku odvádět samy. Fungují také principy solidarity a zásluhovosti. To v praxi znamená, že s vyššími odvody přichází i vyšší důchod (zásluhovost). Naopak s vyšším příjmem se důchod zvyšuje pomaleji (solidarita)
Jak se vyhnout problémům
Vše si pořádně hlídat musejí hlavně podnikatelé, tedy osoby s vlastní samostatnou výdělečnou činností. Je opravdu důležité poctivě platit odvody. Je také důležité mít na paměti, že minimální odvod rovná se minimální důchod. V současnosti průměrný důchod pro osoby s vlastní výdělečnou činností dělá jen něco málo přes třináct tisíc korun. V takovém případě se vyplatí spíš investovat do spoření, ať už v podobě klasického spořícího účtu, anebo třeba dlouhodobého investičního produktu (dip). Ten si můžete založit u své banky, jedná se o důchodové spoření, které podporuje stát.
Odpracované roky si můžete bezplatně zjistit zažádáním o výpis evidence na pracovním úřadu. Pokud jste tedy celý život pracovali pod zaměstnavateli, měl by úřad důkazy o odpracovaných letech mít ve svých záznamech. Kdykoliv však může dojít k chybě a proto je dobré nechávat si všechny pracovní smlouvy a zápočtové listy po změnách zaměstnání u sebe.
Zdroje: Ceskeduchody.cz, Ochrance.cz
