Řekněte nám, v jaké poloze spíte, a my vám řekneme, jak moc jste líní. Tato diagnostická metoda skutečně funguje

Říká se, že spánek je zrcadlem duše, kondice i charakteru člověka. A možná v sobě ukrývá ještě víc, než jsme si mysleli. Podle nedávných studií i dlouholetých zkušeností odborníků vypovídá o naší lenosti nejen to, kolik hodin spánku si dopřáváme, ale i v jaké poloze nejčastěji usínáme a probouzíme se. 

Pokud jste si dosud mysleli, že na tom, jestli spíte na zádech, na boku nebo v klubíčku, vůbec nezáleží, možná budete překvapeni. Moderní spánková diagnostika bere polohu těla jako vtipný, ale trefný ukazatel toho, jaký máme vztah k povinnostem, pohodlí a třeba i sportu. Stačí jediná noc a hned máte jasno – jste aktivní tvor, nebo mistr odkládání a milovník sladkého nicnedělání?

Vědci i psychologové dlouho debatovali, zda může být spánková poloha spolehlivým barometrem pro určité typy povah. A výsledky průzkumů napříč generacemi dávají stále více za pravdu starému pozorování: Způsob jakým usínáme vážně není náhoda a často je jakousi metaforou toho, jak se chováme ve dne. Právě proto se v posledních letech stala „analýza spánkové polohy“ hitem nejen psychologů, ale i zábavných časopisů a lifestylových pořadů. 

Ti nejaktivnější prý spí na zádech

Poloha na zádech je považována za „otevřenou, sebevědomou a připravenou k akci“ – podobně jako když někdo ráno vyskočí z postele bez budíku. Tito lidé mají v životě jasno, málokdy někam spěchají a jejich den má pevný řád. Lenost je jim cizí, protože podvědomě odmítají jakýkoli únik do komfortní zóny. Pokud patříte mezi pravé „zádaře“, je velmi pravděpodobné, že kolem sebe šíříte pozitivní náboj a zvládáte více úkolů než většina vašich známých. Spát na zádech je totiž v užším významu spát rovně, čelem k problémům a bez zbytečných otoček.

Na opačném konci spektra jsou podle „diagnostiky spánkové lenosti“ ti, kteří uléhají na břicho. Tato poloha je dávná, ale víceméně defenzivní: Jako byste potřebovali svět nechat někde venku a chránit svůj klid před nečekaným rozrušením. Spánek na břiše je oblíbený u těch, kdo rádi odkládají povinnosti, málo plánují a nejlíp jim je, když se nemusí k ničemu moc nutit. Často se o nich říká, že mají „superschopnost odpočívat“, rozvalit se s knihou nebo filmem a utéct všem povinnostem. Umět si ale dopřát takový „prohřešek“ je také někdy známka vnitřní pohody a spokojenosti, jen to nesmí být životní plán. V každém případě – pokud se ráno budíte tváří zabořenou do polštáře, možná potřebujete více motivace nebo alespoň někoho, kdo vás vytáhne z postele dřív, než zazvoní třetí budík.

Spánek nade vše

Spánek na boku – ať už v poloze plodu, nebo s jednou rukou pod hlavou – je podle statistik nejčastější v populaci vůbec. Není divu, jde o pozici kompromisu. Současně naznačuje, že člověk je v životě schopný přizpůsobit se změnám, hledat zlatou střední cestu, a netouží ani po extrémech, ani po nečinnosti. Právě „bočníci“ jsou podle psychologů často ti, kdo balancují mezi aktivitou a leností – dokážou ráno vstát a fungovat. Lidé spící v tzv. embryonální poloze prý jsou citliví, empatičtí, někdy lehce úzkostní, ale také kreativní a vděční za možnost klidného úniku do vlastního světa. Přesto, když je potřeba, dokážou jednat a často překvapí okolí svými nápady.

Speciální kapitolou je spánek v „rozjetém vlaku“ – tedy na zádech s rukama rozhozenýma a jednou nohou poněkud mimo peřinu. Tito lidé jsou podle „lenivo-aktivního“ měřítka největší požitkáři. Milují pohyb i odpočinek, střídají období nadšení s fázemi nicnedělání a většinou si umí vychutnat každý okamžik. Práce jim jde líp, když mají prostor být sví a dělat vše podle svého. Pořádek v ložnici pro ně začíná i končí u pořádné matrace a krásného povlečení.

Ať už v polohách milovníka klidu, snílka nebo lídra, je dobré vědět, že žádná z variant není špatná. Všechny vypovídají vlastně o tom, nakolik si dokážeme dopřát odpočinek, překonat vlastní pohodlnost nebo si užít nicnedělání bez výčitek. Je přitom úsměvné, jak lehce dokáže spánková diagnóza rozesmát rodinu nebo přátele – zkuste si večer před spaním postavit „soutěž“, kdo zvládne vydržet celou noc jako „aktivní zádař“, a kdo naopak skončí ve svém typickém klubíčku. Třeba nakonec zjistíte, že lenost ve spánku je jen jinou formou schopnosti regenerovat – a i největší spáč měl ráno nakonec nejlepší náladu ze všech.