Tohle není vtip, opravdu existuje. Ze snu o nejbezpečnějším autě světa vznikla největší designová obludnost historie

První automobil se spalovacím motorem spatřil světlo světa už v roce 1886. Samozřejmě nelze říct, že byla první vozidla příliš bezpečná – byla pomalá, těžko ovladatelná a chyběly jim moderní bezpečnostní prvky. Silniční bezpečnost byla na začátku 20. století v plenkách a rozhodně nebyla pro konstruktéry vozidel prioritou v takovém měřítku jako dnes. Než se bezpečná auta stala normou, pokusil se to v polovině minulého století změnit církevní kněz z amerického státu Pensylvánie. A u pokusu to také zůstalo.

Ne všechny dobré věci dobře vypadají či dokonce uspějí. To je paradox, který potkal i tento kousek. Záměr, který stál za tímto autem, byl jistě skvělý – stvořit nejbezpečnější vozidlo světa, které ochrání své pasažéry před nástrahami silnic. Tento vůz měl zkrátka způsobit bezpečnostní revoluci. Pozdvižení a rozruch tento model přece jen přinesl, bohužel z úplně jiných důvodů, než jeho tvůrce původně zamýšlel! Díru do světa měl totiž udělat jako nejlepší dopravní prostředek z hlediska ochrany pasažérů, místo toho se ale do historie zapsal jako nejošklivější auto planety.

Kněz se slabostí pro auta

Říká vám něco jméno Aurora? Nebyl to pouze ruský válečný námořní křižník, nejedná se také jen o označení pro polární záři. Tento název kdysi nesl i jeden model amerického auta, který se měl stát světoznámým a přinést nový standard do automobilového průmyslu. Projekt Aurora Safety Car se nicméně nepovedl. Vezmeme to ale popořadě.

V první polovině minulého století automobilky bezpečnost pasažérů i samotných aut příliš nezohledňovaly. Během tehdejší éry se konstruktéři zkrátka soustředili na jiné automobilové prvky. Přítrž se tomu rozhodl učinit až otec Alfred A. Juliano. Proč otec? Jak bylo zmíněno výše, šlo totiž o katolického kněze! Ani jeho atypická profese ho ovšem nezastavila od sestavení ikonického auta, které dnes najdete v muzeu. Než byl Juliano vysvěcen, studoval umění a velmi ho bavil automobilový design a průmysl. Prý měl dokonce pracovní nabídku od společnosti General Motors! Srdce ho však více táhlo do kostela, a tak se rozhodl pro náboženskou cestu. Vášeň pro auta ale neztratil.

Dlouhý a nákladný proces

Juliano byl přesvědčený, že tehdejší auta mohla být bezpečnější. Zrodil se u něj nový sen – zkonstruovat nejbezpečnější auto světa! A povedlo se. V roce 1957 byl v New Yorku velkolepě představen první model Aurora Safety Car. Juliano se celému projektu věnoval dlouhých 5 let. Úvodní 2 roky strávil rýsováním a náčrty, následující 3 pak stavbou a budováním auta. Celý proces přitom vyšel na 30 000 amerických dolarů, což tehdy byla pěkná hromada peněz!

Nevšední kousek

Výsledkem bylo na tehdejší dobu velmi neobvyklé, futuristické auto. Bylo dlouhé 5 486 mm, karoserie byla vyrobená ze sklolaminátu, kostra byla ze dřeva a následně ji zdobilo netříštivé sklo. Panely byly zhotoveny také ze skla a měly být odolné proti korozi. Střecha byla z plastu, byla průhledná a zevnitř se dala zakrýt kovovými žaluziemi. Čelní sklo bylo vypouklé a připomínalo bublinu – mělo za úkol eliminovat jakákoli zranění hlavy cestujících. Vystouplá byla také přední část vozu, která byla vyplněna pěnou a sloužila jako nárazník. Okna byla zhotovena z plastu. V případě prasknutí pneumatiky vůz oplýval funkcí, kdy se rezerva sama hydraulicky uvolnila z přídě. Uvnitř pak byly bezpečnostní pásy, které jsou sice dnes normální, tenkrát šlo ale o neobvyklou novinku. Aurora se také pyšnila vychytávkou, kterou moderní auta nemají dodnes – jestliže hrozila bezprostřední čelní srážka, přední sedadla se sama otočila o 180 stupňů pryč od čelního skla.

Příliš mnoho poruch

Na první pohled se zdálo, že šlo o inovativní novinku, která zaujme. Osudným se však vozidlu stal jeho motor. Juliano totiž použil 4 roky starý motor z modelu Buick. Před instalací ho ale neotestoval, což se ukázalo být kritickou chybou. Při cestě na veřejnou tiskovou konferenci v New Yorku se experiment celkem 15× porouchal! A to měl vůz urazit pouhých 160 km. Americká veřejnost byla nedočkavá a plná očekávání, Juliano ale na místo představení dorazil o několik hodin později. Diváky pak šokoval nejen pozdní příjezd a slabý výkon automobilu, ale i jeho výstřední vzhled, který v tehdejší době působil opravdu extrémně. Srdce zákazníků si nenašel i kvůli vysoké pořizovací ceně.

Mezi lidi se nikdy nedostal

Celý projekt tak nabral velmi rychlý spád, bohužel směrem dolů. Po fiasku na veřejném představení se nenašel žádný zájemce, který by do vozu chtěl investovat. Výrobu úvodního kusu částečně financovala Julianova kongregace, která začala mít finanční problémy a v roce 1958 zbankrotovala. Vzácný prototyp auta kvůli nezaplaceným účtům propadl jedné z opraven. V následujících letech měl různé majitele, žádný z nich se však o něj pořádně nestaral. Nakonec skončil na něčí zahradě ve státě Connecticut. Otec Juliano zemřel v roce 1989 na krvácení do mozku, znovuzrození Aurory se tak nedočkal. K tomu došlo v roce 1993, kdy si jí v knize všiml Brit Andy Saunders.

„Vždycky jsem chtěl vlastnit auto snů. Ale všechny už byly rozprodané. Vzpomínám si, že jsem jednou listoval knihou o takových vozech a našel jsem tam skicu něčeho, co se jmenovalo Aurora. I můj otec poznamenal, že to bylo neuvěřitelně škaredé, ale na druhou stranu až neskutečné. Okamžitě jsem si řekl, že ho musím mít,“ řekl Saunders pro deník New York Times. Trvalo několik let, než ho vypátral, nakonec se mu to ale povedlo. Automobil koupil, opravil a v roce 2005 se Aurora dokonce projela po anglických silnicích! Dnes ji najdete v anglickém muzeu Beaulieu. Stále patří Saundersovi. I po tolika letech se Aurora objevuje na prvním místě v žebříčku nejošklivějších aut historie. Musíte však uznat, že za jejím zrozením stál opravdu ušlechtilý nápad.