Vládal zakázala prodej oblíbeného chleba. V Lidlu ani Penny ho v dubnu už nekoupíte

Když si dneska jdete koupit chléb do obchodu, možná vás ani nenapadne, kolik předpisů a nařízení se s tím pojí. Co se týče pečiva, stát zavedl poměrně přísná pravidla. Dnes už v obchodech nekoupíte jen tak „nějaký“ chléb, který by neodpovídal přesně daným požadavkům.

Změny ve značení, surovinách i skladování chleba se zpřísnily od roku 2020. Tehdy začala platit nová pravidla, která stanovila přesné definice jednotlivých druhů pečiva, včetně chleba. Díky tomu dnes výrobce musí přesně uvést, z čeho je chléb vyrobený, kolik čeho obsahuje, jak dlouho byl skladovaný a jakým způsobem byl připravený. Dřív to tak přísné nebylo, běžně se prodával i chléb, který byl třeba jen rozmrazený a dopečený v obchodě, aniž by to bylo na etiketě jasně uvedeno.

Přísná pravidla pro označení a složení

Jedním z prvních pravidel, se kterými se setkáte, je správné označení chleba. Každý bochník, pokud není zcela nebalený, má na obalu etiketu s povinnými údaji. Najdeme na ní název druhu chleba, údaje o výrobci nebo pekárně, hmotnost a také datum, do kdy je nejlepší chleba zkonzumovat. U balených chlebů se uvádí datum minimální trvanlivosti. Samozřejmostí je i složení výrobku, tedy výčet surovin včetně případných aditiv a také informace o alergenech.

U nebaleného chleba se informace spotřebiteli poskytují trochu jinak. Přímo u nabízeného výrobku musí být zřetelně uveden název chleba a jeho druh, případně hmotnost bochníku a datum, do kdy má být prodán. Prodejce musí zároveň zajistit, že chléb nebyl rozmrazený bez uvedení této skutečnosti. Pokud chléb prošel procesem zmražení, musí být označen jako rozmrazený, i když byl následně dopečen.

Podle českých předpisů se chleby rozlišují na několik druhů podle použité mouky. Každý takový název má svá minimální procenta podílu surovin. Například pšeničný chléb musí mít alespoň 90 % pšeničné mouky z celkového množství mouky v těstě. Oproti tomu žitný chléb vyžaduje minimálně 90 % žitné mouky. Často se však setkáváme s chleby kombinovanými, například žitno-pšeničný chléb má převahu žitné mouky, víc než 50 %, a zároveň alespoň 10 % mouky pšeničné. Naopak pšenično-žitný chléb je většinově pšeničný, doplněný o minimálně 10 % žita.

Dříve se o označování pečiva tolik nemluvilo

Velký posun nastal v roce 2012, kdy české Ministerstvo zemědělství zpřesnilo vyhlášku pro pekařské výrobky. Od 1. srpna 2012 tak vešla v platnost novela, která například zavedla povinné označování rozmrazeného pečiva při prodeji. Pro zákazníky to znamenalo větší transparentnost, ale pro některé výrobce i konec prodeje některých výrobků v podobě, na kterou byli zvyklí.

Další zpřísnění a upřesnění přišlo s vyhláškou, která platí od roku 2020. Ta nahradila starou legislativu a převzala všechny požadavky na složení chlebů, jejich názvy i označování. Nově se do ní dostaly například přesné definice celozrnných a vícezrnných výrobků. V souladu s evropskými nařízeními také upravila pravidla pro uvádění alergenních informací a nutričních údajů na obalech. Důraz je i na tzv. „čisté označování“, tedy že název výrobku musí přesně odpovídat tomu, co je uvnitř – nelze například nazvat chléb „žitný“, pokud má více pšeničné mouky.

Pravidla platí pro všechny

Skladování pečiva v prodejnách má dnes také svá pravidla. Chléb nesmí být volně přístupný bez ochrany před kontaminací, zaměstnanci musí používat kleště nebo rukavice a zázemí pro skladování i manipulaci s pečivem podléhá pravidelným kontrolám hygieniků. Zásadní je také správná teplota a doba, po kterou může být výrobek nabízen k prodeji. Pokud obchodník nebo výrobce tyto podmínky nesplní, potravina se musí stáhnout z prodeje.

I proto se může stát, že určitý chléb, který byl mezi zákazníky oblíbený, najednou z pultů zmizí. Neznamená to, že by ho někdo zakázal konkrétně, důvodem může být právě to, že přestal splňovat přísné parametry. A protože se stejná pravidla týkají úplně všech obchodníků bez výjimky, nejde ho najít ani v Lidlu, ani v Penny, ale ani v jakémkoliv jiném řetězci nebo menším obchodě.