Vláda zakázala prodej tohoto másla v Bille, Penny a Albertu

V obchodech se mohou objevit výrobky, které vypadají jako máslo, ale máslem nejsou. Ačkoliv názvy jako „lahodné“, „snadno roztíratelné“ nebo „tradiční“ mohou na první pohled působit důvěryhodně, z hlediska zákona o máslo vůbec nejde. A právě na to se zaměřují potravinářské kontroly, které některé produkty kvůli zavádějícím názvům nebo nevyhovujícímu složení úplně stahují z trhu.

Nejde však o to, že by známé obchodní řetězce jako Billa, Penny nebo Albert prodávaly něco nelegálního. Zakázané bývají konkrétní výrobky, které nesplňují přísně dané podmínky pro to, aby se mohly jmenovat „máslo“. A tyto produkty se přitom snaží spotřebitele zmást obalem, grafikou a marketingem, který evokuje pravé máslo.

Co je vlastně máslo?

Aby mohl výrobek nést název „máslo“, musí být vyroben výhradně z mléčného tuku a ten musí tvořit alespoň 80 % celkového obsahu. Voda může tvořit maximálně 16 % a zbytek připadá na mléčné bílkoviny a sušinu. Jakmile se ve složení objeví rostlinné tuky nebo jiné přidané složky, nesmí se už jednat o máslo, ale například o „směsný tuk“. Zásadní rozdíl je i v tom, že pravé máslo nesmí obsahovat žádná „éčka“– tedy konzervanty, stabilizátory ani barviva.

Pravé máslo poznáte také podle toho, že na obale nebývá uveden podíl tuku – ten je totiž jasně daný legislativou. Pokud tedy uvidíte na obale velké „82 %“, ale nikde nenajdete slovo „máslo“, zbystřete. Může jít o produkt, který jen napodobuje máslo, ale obsahuje třeba převážně rostlinné tuky.

Pravidla pro to, co smí nést označení „máslo“, platí v Evropské unii už od roku 1996, kdy vstoupilo v platnost nařízení Rady (ES) č. 2991/94. To stanovuje, že výrobek označený jako máslo musí obsahovat minimálně 80 % mléčného tuku. V České republice jsou tyto požadavky dále specifikovány vyhláškou Ministerstva zemědělství a jejich dodržování kontroluje Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Ta v minulosti opakovaně upozorňovala na případy, kdy výrobci balí směsné tuky do obalů vizuálně velmi podobných pravému máslu – čímž mohou mást zejména starší nebo méně informované zákazníky.

Máslo vs. náhražky

Odborníci i dozorové orgány spotřebitelům dlouhodobě radí, aby se při nákupu mléčných výrobků nenechali zmást obalem ani líbivými názvy. Výrobky, které se tváří jako máslo, ale ve skutečnosti obsahují jiné tuky, mohou být na první pohled téměř k nerozeznání – obalem, barvou, a dokonce i použitými pojmy, které evokují domácí kvalitu nebo tradiční chuť. Jenže samotný vzhled obalu nic nevypovídá o skutečném složení.

Některé z těchto náhražek totiž neobsahují výhradně mléčný tuk, ale jsou částečně nebo zcela tvořené tuky rostlinného původu – například palmovým olejem. Kromě toho mohou být obohaceny o různé přídatné látky, které se v pravém másle vůbec nevyskytují. Patří sem například emulgátory, stabilizátory nebo konzervanty, jejichž účelem je prodloužit trvanlivost nebo zlepšit konzistenci výrobku.

Směsné tuky sice mohou mít některé praktické výhody – snadněji se roztírají, bývají levnější a vydrží déle –, nicméně pokud zákazník očekává čistě mléčný produkt bez přidaných složek, měl by si dát pozor. Nejlepší orientací je sledování složení a přítomnosti výrazu „máslo“ přímo v názvu. Pokud tam není, je velmi pravděpodobné, že se jedná o náhražku.

Máslo ve světě stále vítězí

Zatímco někteří spotřebitelé u nás stále tápou mezi máslem a náhražkami, ve světě je trend poměrně jasný. Podle údajů výzkumné společnosti Euromonitor vzrostly od roku 2000 světové prodeje margarínu o 60 %, ale máslo si připsalo dvojnásobný úspěch. Zájem o něj se zvýšil natolik, že například ve Spojených státech vzrostly jeho prodeje o 83 %, zatímco margaríny tam od stejného roku zaznamenaly propad téměř o třetinu.

Zdroj: fzv.cz, ferpotravina.cz, zpravy.akualne.cz, e15.cz