Z Polska přišlo mrazivé varování: Češi, jste po nás další na řadě. Braňte se, dokud je čas

Polsko bylo v posledních letech symbolem rychlého ekonomického růstu a vzorem pro ostatní země včetně Česka. Dařilo se mu zvládat krize, podporovat domácnosti i podniky a udržovat stabilní růst. Jenže právě tahle strategie si nyní vybírá svou daň. A pokud se z příkladu Polska neponaučíme, další na řadě budeme my.

Ani pandemie nezastavila ekonomickou prosperitu Polska, byť v roce 2021 zaznamenala první pokles od roku 1996. Krize způsobené pandemií nebo energetickou krizí však zvládalo s přehledem a dokázalo nejen udržet solidní hospodářský růst, ale ještě u toho masivně podporovat obyvatelstvo. Daňové úlevy, státní dotace i cílené ústupky v oblasti spotřebitelských cen udělaly z Polska v očích sousedních států ráj na zemi.

Návrat daně spustil lavinu

Jedním z konkrétních příkladů je návrat DPH na základní potraviny. Polská vláda během inflace v roce 2022 dočasně snížila DPH na nulu, aby zmírnila dopady zdražování. Bylo to populární a dočasně efektivní opatření, které ale zároveň znamenalo zásah do státního rozpočtu a odklad něčeho, co bylo stejně nevyhnutelné.

Letos Poláci daň zavedli znovu a obchodníci okamžitě přenesli její dopad na zákazníky. Cena mnoha základních potravin vzrostla během několika týdnů o 15 až 30 procent. Spotřebitelé to pocítili takřka okamžitě, a zatímco dříve za potraviny platili méně než Češi, dnes je situace opačná.

Když pomoc může být na škodu

Politika zaměřená na okamžitou pomoc má totiž i svou odvrácenou tvář. Pokud lidé dostávají více peněz, třeba proto, že ušetří na potravinách, a současně mají nízké ceny základního zboží, přirozeně více utrácejí. Zvýšená poptávka pak žene ceny nahoru, a pokud stát současně nenabídne strukturální reformy nebo nenastaví jasná pravidla rozpočtové rovnováhy, začíná hrozit spirála inflace. Ta může v krajním případě vést až k hyperinflaci.

Ekonomická historie zná řadu případů, kdy štědrá sociální politika vedla k destabilizaci měny. Za všechny jmenujme poválečné Německo v roce 1923, Maďarsko v roce 1946 nebo Zimbabwe v prvním desetiletí 21. století. Ve všech těchto případech stály za kolapsem měny mimo jiné i pokusy státu „ulevit“ obyvatelstvu peněžní expanzí bez odpovídajícího krytí v reálné ekonomice.

Varování pro Česko? Záleží, co si vybereme

Ačkoli je česká ekonomika v mnoha ohledech odlišná, určité paralely nelze přehlédnout. Také u nás se po energetické krizi a pandemii objevila řada tlaků na snížení daní, dotace energií nebo dočasná opatření na podporu kupní síly.

U nás se inflace drží v nižších číslech, přestože poslední roky vykazovaly její prudší nárůst v důsledku koronaviru a války na východě. Tlak na rozpočtovou udržitelnost roste i nadále, zvlášť před volbami se ozývají populistické hlasy, které slibují vyšší příjmy i nižší inflaci. Reálně však nelze dlouhodobě udržet oboje najednou.

Dlouhodobý užitek nebo krátkodobé pohodlí?

Zůstává tak otázkou, co budeme jako národ u voleb preferovat: okamžitý pozitivní dopad na naše peněženky i za cenu toho, že dopadneme jako Polsko, nebo si teď dokážeme užitek odepřít a podpořit tak dlouhodobou stabilitu?

Jak tomu předejít?

Řešením není další vlna dotací nebo úlev, ale návrat k odpovědné hospodářské politice. To ale často znamená i nepopulární rozhodnutí, jako je zachování některých daní, omezení výdajů nebo reformy, jejichž efekt se neprojeví hned. Je to cesta méně pohodlná, ale dlouhodobě se vyplatí mnohem více.

V Polsku zatím hyperinflace nehrozí, ale i rostoucí inflace představuje velký problém. Bez nepopulárních rozhodnutí provedených včas se i dobře míněná opatření mohou obrátit proti svému původnímu účelu. Z krátkodobé úlevy se pak stává dlouhodobý problém.