V Česku se nachází 500 tun ryzího zlata. Vláda zakázala těžbu už v roce 2014. Chytří Češi ale našli způsob, jak se k němu dostat

Představte si, že vám pod nohama leží zlato. Spousta zlata. A vy si ho nemůžete jen tak vzít. Zní to jako špatný vtip? V Česku je to realita. Geologové tvrdí, že v české půdě a řekách je až 500 tun ryzího zlata. To je za víc než půl bilionu korun. Ale vláda už před lety řekla jasné ne. Těžba je zakázaná a hotovo.

Abychom byli přesní, zákaz platí od roku 2014 a důvod je jednoduchý. Kdybychom začali dolovat ve velkém, skončilo by to rozrytými horami, kyanidovými loužemi a mrtvými rybami. A to nikdo nechce, snad kromě zlatokopeckých startupů.

Těžba ne, ale pánev vám nikdo nevezme

Teď přichází ta zajímavá část. I když velké doly a chemické mašiny jsou zakázané, pořád si můžete vzít pánev, gumáky a vyrazit k řece. Rýžování zlata je v Česku legální. Pokud ho ovšem děláte jako správný víkendový nadšenec, a ne jako začínající těžař s velkými plány.

Podle zákona si můžete u vody pohrávat se štěrkem, lovit zlatinky a těšit se z každé třpytky. Ale jakmile vezmete čerpadlo, připojíte hadici, začnete rozkopávat břeh nebo přemlouvat souseda, aby do toho šel s vámi jako investor, je konec srandy. To už není rýžování, to je těžba. A za to může přijít pokuta až sto tisíc korun. A to už je víc než hodně zlatinek.

Kde se rýžuje a kde je zlata jak v pohádce

Jestli si chcete zkusit, jaké to je být český zlatokop, nejlepší je vyrazit tam, kde už po zlatě sahali naši předci. Hodně toho najdete na Šumavě, v okolí Jílového u Prahy, u Otavy, Sázavy nebo třeba v Kašperských a Zlatých Horách.

Podle odborníků se v Jílovém pořád ještě skrývá kolem sedmi tun zlatého prachu. Tyto oblasti mají bohatou historii těžby už z dob Keltů, ale dnes fungují spíš jako volnočasové zóny pro nadšence. Kromě individuálního rýžování se zde konají i organizované soutěže, při kterých se měří, kdo během stanoveného času nalezne nejvíce zlatinek. Zlato si pak účastníci nechávají jen jako suvenýr.

Co si můžete vzít s sebou a co raději nechte doma

Legální výbava je jednoduchá. Rýžovací pánev, síto, malá lopatka, kyblík a možná termoska s čajem. Co naopak nesmíte, je použít cokoli, co má motor, vrtuli nebo co byste jinak přivázali na loď. Jakmile zapojíte techniku, porušujete zákon a přecházíte do zóny, kde už vám hrozí nejen pokuta, ale i nechtěná pozornost úřadů.

A pozor, to není všechno. Podle právníků, kteří v roce 2025 prošli zákony víc než zlatinky sítem, nestačí jen najít řeku a máchat pánví jako o život. Musíte také vědět, kde přesně to děláte. Pokud se bez dovolení pustíte do rýžování na soukromém pozemku, můžete místo zlata vytáhnout akorát rozhořčeného majitele s vidlemi.

A když se vrhnete do chráněné krajiny nebo národního parku bez souhlasu správy, hrozí, že místo selfie s pánví si odnesete fotku z úředního spisu. Váš víkendový výlet za dobrodružstvím se tak může zvrhnout v neplánovanou exkurzi na místní odbor životního prostředí. Rýžování je fajn zábava, ale jen když se drží v jasně vymezených mezích.

Chcete rýžovat v chráněné krajině? Připravte si žádost

Pokud máte zálusk na rýžování v chráněné krajinné oblasti, neznamená to automaticky stopku, ale znamená to papírování. Jestli vás to táhne do chráněné krajinné oblasti nebo rovnou do národního parku, neobejdete se bez papírování. Musíte poslat žádost na příslušnou správu a nestačí napsat jen „Jsem Pepa a chci zlato.“ Úřad chce vědět kdo jste, kdy tam hodláte rýžovat, kde přesně si namočíte boty, co budete mít s sebou, a hlavně jak zařídíte, že z přírody neuděláte luna park.

Až tohle všechno napíšete a odešlete, úředníci posoudí, jestli vaše pánevní dobrodružství neohrozí chráněné druhy, vzácné mechy nebo vodní toky. Takže ano, zní to složitě, ale když to zvládnete, dostanete zelenou. A ne tu, co roste podél břehu. Odpověď trvá většinou několik týdnů, takže žádný spontánní výlet s pánevní romantikou na víkend se tímto způsobem úplně nehodí.

Soutěže, zábava a děti v gumákách

V posledních letech se rýžování stává i docela populární zábavou. Po republice se pořádají soutěže, kde se měří, kdo najde víc zlatinek. Největší se konají v Kašperských Horách nebo v Jílovém u Prahy. Přijedou celé rodiny, děti si hrají u vody, dospělí se snaží najít něco cenného a někdo mezitím fotí na Instagram.

Tyhle akce mají přesně stanovená pravidla. Všechno musí být šetrné k přírodě, žádné přehnané odběry a vše pod dohledem. Ale i tak si účastníci často odnášejí kousek zlata domů. Ne kvůli ceně, ale kvůli pocitu, že našli něco vlastního. A to je někdy cennější než mince.

Zlato ano, ale jen pokud hrajete podle pravidel

Zlato v českých řekách nikam nezmizelo. Leží tam dál, možná blíž, než si myslíte. Ale dostat se k němu vyžaduje víc než jen lopatu a chuť. Potřebujete hlavně respekt k zákonům, přírodě a možná i trochu trpělivosti.

Pokud se budete držet toho, co je povolené, můžete si rýžování užít naplno. A třeba si i najít vlastní zlatou šupinku, která vám zůstane jako památka. Jen se prosím nesnažte začít s výkupem nebo rozesíláním nabídek na zlaté investiční fondy. V tom případě vás totiž nečeká zlato, ale spíš správní řízení.