Tyto vozy je nemožné dále prodat do bazaru: „Jsou to šmejdy a jejich výkup odmítáme“

Nabídka na trhu ojetin se změnila. Některá auta se stala téměř neprodejnými. A kupodivu nejde o havarované vraky, ale o dříve oslavované modely. Staré elektromobily.

Ještě před deseti lety působily jako technologická revoluce. První elektromobily, které dorazily na český trh, slibovaly tichý provoz, ekologii i levný pohyb po městě. Dnes ale narážejí na nečekanou bariéru, protože zájemce o ně prakticky nelze najít a autobazary je odmítají vykupovat. Důvodem je jejich technický stav, životnost baterií i ekonomická realita.

Sláva, která rychle pohasla

Modely jako Nissan Leaf první generace (2010–2017), Peugeot iOn, Citroën C-Zero nebo Mitsubishi i-MiEV byly kdysi ukázkou pokroku. Jenže realita ukázala, že u těchto vozidel je hlavním problémem životnost baterie. Ta po letech intenzivního používání ztrácí značnou část své kapacity, což znamená, že vůz zvládne na jedno nabití jen zlomek původního dojezdu.

Například první modely Leaf bez aktivního chlazení baterie dnes často zvládnou jen 50 až 80 kilometrů na jedno nabití, což z nich činí vozy nevhodné i pro běžné dojíždění. Navíc náhrada baterie je extrémně nákladná, běžně i více než 150 000 Kč, čímž se dostává nad hodnotu samotného auta.

„Tohle už do bazaru prostě nebereme. Jsou to šmejdy a lidi to nekupují,“ tvrdí jeden z obchodníků s ojetinami. A stejná zkušenost se potvrzuje i v Česku – starší elektromobily ztratily zájem trhu i důvěru zákazníků.

Výkupci o ně nestojí. A důvody jsou jasné

Podle dat odborníků se některé elektromobily z let 2011–2014 zcela přestaly prodávat v síti běžných autobazarů. „Auto bez použitelné baterie je mrtvé auto. A když je nová baterie dražší než samotný vůz, nedává jeho výkup ekonomicky smysl,“ upozorňuje technik specializující se na elektroauta. Zatímco u spalovacích vozů lze stále najít zájemce na náhradní díly nebo auta v horším stavu, u elektromobilů neexistuje „záchranný plán“.

Dalším faktorem je morální zastaralost technologie. Například první Leaf měl pouze omezené možnosti konektivity, základní infotainment a chybějící možnost rychlonabíjení. To je pro dnešního zákazníka významné minus.

Navíc pád hodnoty je u elektromobilů výrazně rychlejší než u běžných aut. Podle výpočtů může jít až o 50 % ztráty ceny během jediného roku, zejména pokud dojde k výraznému opotřebení baterie nebo morálnímu zastarávání.

Technologická daň první generace

Starší elektromobily trpí i tím, že šlo o experimentální fázi vývoje, kdy ještě výrobci neměli dostatek dat a zkušeností. Například Mitsubishi i-MiEV měl baterii o kapacitě pouhých 16 kWh. Při dnešních standardech, kde se běžně začíná na 40 kWh, to působí nedostatečně. K tomu se přidávají problémy s náhradními díly, nekompatibilita některých řídicích jednotek a omezená servisní síť.

Řidiči, kteří takové auto koupili jako levnou variantu do města, dnes často zjišťují, že oprava nebo výměna baterie převyšuje zbytkovou hodnotu auta. Mnozí je proto nechávají stát nebo se jich pokoušejí zbavit, avšak neúspěšně.

Budoucnost podobných aut? Možná recyklace

V USA už vznikají specializované firmy, které se věnují rozebírání starých elektromobilů na součástky nebo recyklaci baterií. V Evropě se podobné iniciativy teprve rozbíhají, ale trend je patrný. Vysloužilé elektromobily se neprodávají dál, ale končí jako zdroj náhradních dílů nebo surovin.

A to je možná i osud těch vozů, které kdysi symbolizovaly budoucnost mobility. Ekologický sen se tak v některých případech proměnil v noční můru pro majitele i obchodníky.