Tyto předměty si dle psychologů vystavují jen hloupí lidé. Na první pohled poznáte, že mají IQ houpacího koně

Jsou věci, jejichž koupě vás sice může potěšit, ale postupem času zjistíte, že je nemáte kam dát, prostor s nimi nevypadá dobře, nemají žádné využití a jen jste za ně zbytečně utratili peníze. Takové nákupy jsou zkrátka doménou lidí, kteří nezvládají šetřit…

Možná jste je už viděli. Možná je máte doma. A třeba jste si je koupili v nějakém záchvatu euforie po výplatě, kdy jste si řekli: „Tohle prostě musím mít!“ A tak dnes máte dřevěnou ceduli „Home sweet home“, růžové plameňáky, sošku Buddhy z diskontu nebo dřevěné srdíčko s nápisem „Žij, směj se, miluj“. Samozřejmě v angličtině, jako správný mileniál. A přitom… vůbec netušíte proč. Právě nákupy podivných dekorací nebo suvenýrů, které nepůsobí v domě vkusně, ale spíš lacině, jsou velkým nešvarem mnoha Čechů.

Když ruka nakupuje rychleji než mozek

Psychologové tomu říkají impulzivní nákup. Ten moment, kdy je mozek na chvíli mimo provoz, rozhodovací centrum si dává pauzu a vy právě držíte v ruce levandulovou svíčku ve tvaru jednorožce, protože „je přece tak roztomilá“. Že stojí moc? V tu chvíli vám to nepřijde, prostě ji chcete. Jenže jakmile dorazíte domů a ta euforie opadne, přichází klasické „hmm, kam já to vlastně dám?“

A pak si všimnete, že tohle už je asi pátá věc za poslední měsíc, kterou jste vlastně koupili úplně zbytečně. Nevyužijete ji a nemá ani nic společného s vaším vkusem, stylem nebo osobností. Ale v tom obchodě to dávalo úplně smysl. Impulzivní nákupy jsou jako fastfood pro duši. Rychlé, uspokojující, ale pak je vám z nich trochu těžko.

Diderotův efekt v praxi

Koupíte si jednu novou, hezčí věc, třeba stylový hrníček. A najednou vám nesedí k těm ostatním, co už máte doma. Tak si pořídíte nový talíř. Pak ladící ubrus. Možná i novou poličku. A než se nadějete, místo hrníčku jste si domů přinesli úplně novou identitu. Téhle psychologické spirále se říká Diderotův efekt. Byl pojmenován po francouzském filozofovi Denisu Diderotovi, který to celé popsal už v 18. století.

Dostal darem luxusní župan a s hrůzou zjistil, že se k němu nehodí zbytek jeho skromného obydlí. Výsledkem? Začal vyměňovat nábytek, závěsy, koberec… až nakonec ztratil ten svůj pověstný minimalismus, se kterým byl vlastně spokojený.

A přesně tak dnes lidi ladí celý obývák podle jednoho vánočního věnce z obchoďáku. Nejde o potřebu, jde o pnutí po „souladu“. Ale namísto souladu často přichází jen přeplácanost, únavný kolotoč dalších nákupů a pocit, že „to pořád není ono“. Co to o vás říká? Tyhle dekorace nejsou problém samy o sobě. Problém je, když jsou náhradou. Náhradou za vkus, osobnost nebo vnitřní jistotu.

Inteligentní lidé utrácejí chytře

Nejde o to, že by tyto věci kupovali pouze hloupí lidé. Cílem článku rozhodně není někoho urážet. Nicméně je fakt, že podle psychologů nemají tito lidé často jasno v tom, co se jim vlastně líbí. Hodně dají na ostatní a touží zapadnout. Mohou působit, že nemají vlastní názor nebo dostatečně silnou osobnost. Navíc většina bohatých a úspěšných lidí nemá dům jako z levného katalogu.

Výsledkem je totiž prostor bez duše a s minimem kreativity. Při impulzivním nakupování navíc často zbytečně vyhazujeme peníze, které jsme mohli investovat do něčeho lepšího. Často je to jen kvůli nudě, stresu, osamělosti nebo prostě jen proto, že „nám to udělalo radost“, protože jinak byl den na nic. Impulzivní nákupy bývají krátkodobě uspokojující, ale neměl by se z nich stát obranný mechanismus, jak se vyrovnávat s nepříjemnými pocity. To může být škodlivé a dlouhodobě frustrující.

Místo útulného domova pak často vznikne jen kulisa, která vypadá, jak by měla vypadat, ale necítíme se v ní úplně sami sebou. Lidé, kteří si s prostorem víc hrají a naslouchají sobě, si domov vytvářejí podle vlastního vkusu. Mohou působit dojmem, že nemají vlastní názor nebo dostatečně silnou osobnost. Nebojí se projevit svou individualitu a nejdou s davem. Moc dobře vědí, že opravdový styl není o tom, co vidíte, ale co cítíte.