Tento strom Češi milují a zdobí si s ním své zahrady. Může být smrtelně jedovatý a hrozí vám pokuta 100 000 Kč

Zahradničení je pro mnoho Čechů víc než jen koníček. Je to způsob, jak si vytvořit malý kus přírody podle svých představ a mít prostor, kde můžeme na chvíli vypnout. Právě tahle touha po kráse, barvách a originalitě však někdy vede i k pěstování druhů, které mohou být problémové.

Jednou z nejoblíbenějších okrasných dřevin na našich zahradách je škumpa, přesněji škumpa orobincová (Rhus typhina). Kromě toho, že na podzim hraje úchvatnou paletou barev, listy se postupně zbarvují do žluté, oranžové, červené i fialové, tak ji zdobí výrazné plody v podobě chlupatých červených šištic, které na keři často vydrží až do zimy. Navíc vypadá exoticky a krásně se doplňuje s ostatními dřevinami. V neposlední řadě roste rychle, přežívá i v chudých a suchých půdách a je odolná vůči běžným škůdcům.

Proč je škumpa oblíbená a v čem spočívá její problém?

Škumpa orobincová není v české přírodě původní druh, patří mezi takzvané invazní rostliny. To znamená, že když má vhodné podmínky, umí se šířit mimořádně agresivně a vymyká se běžné kontrole. Stačí, že nebudete mít čas se zahradě věnovat, neudržovat ji a těžko pak zabráníte jejím kořenovým výmladkům v rozšiřování. Rostlina pak začne prorůstat nejen celou vaší zahradou, ale může zamířit i na sousední pozemky nebo veřejné plochy. Kořenový systém je natolik silný, že nová škumpa dokáže vyrašit klidně několik metrů od původního kmene.

Škumpa může být jedovatá

Škumpa orobincová, která se nejčastěji vyskytuje na našich zahradách, není prudce jedovatá v tom smyslu, jak si mnozí myslí. Obsahuje sice urushiol, olejovitou látku, která může u citlivějších osob vyvolat podráždění kůže nebo alergickou reakci, ale ve srovnání s některými příbuznými druhy škump v Severní Americe nebo Asii je obsah takových látek nízký. Přímé ohrožení života v podstatě nehrozí. Přesto se doporučuje při řezání nebo likvidaci starších větví používat rukavice.

Na druhou stranu, existují druhy škumpy, například škumpa laková nebo škumpa kořenující, které jsou pro člověka opravdu nebezpečné a jejich latex může způsobit vážné zdravotní komplikace. Tyto druhy se ale v českých zahradách běžně nevyskytují a můžete na ně narazit hlavně při cestování.

Když krása přeroste v nebezpečí

Skutečným rizikem je schopnost škumpy šířit se invazivně, což není problém jen v samotné zahradě. Jakmile škumpa překročí hranice soukromého pozemku a začne růst na veřejných nebo chráněných územích, může se stát ekologickým problémem. Invazní druhy mají tu vlastnost, že snadno vytlačují původní vegetaci, rychle obsazují nové plochy a mění půdní podmínky.

Pokud se invazní rostlina rozšíří nekontrolovaně, ohrožuje nejen druhovou pestrost, ale i stabilitu celých biotopů. U škumpy je navíc složité, že její likvidace není snadná a vyžaduje kombinaci mechanických i chemických metod. Pokácení stromu většinou vede jen k tomu, že zbylé kořeny začnou chrlit nové výhonky a škumpa se ještě víc rozšíří. Abyste ji opravdu umírnili, je potřeba vykopat většinu kořenů a použít na ně speciální herbicidy.

Pokuta za pěstování invazivních rostlin

Největším problémem ale je, že za šíření invazních druhů na pozemku nese odpovědnost sám majitel. Zákon totiž jasně stanovuje, že kdo vědomě pěstuje, rozmnožuje nebo dokonce umožní šíření invazních rostlin, vystavuje se riziku vysoké pokuty. Pro fyzické osoby může být sankce až 100 000 Kč, v případě právnických osob a podnikatelů dokonce až dva miliony korun. U samotné škumpy orobincové ale pokuta reálně hrozí pouze ve chvíli, kdy se začne šířit invazivně mimo pozemek, nikoli za pouhé pěstování, protože sama o sobě není na unijním seznamu úplně zakázaných druhů.

Další invazní rostliny v české přírodě

Do skupiny invazních rostlin patří i celá řada jiných druhů. Jedním z nejznámějších je bolševník velkolepý, jehož šťáva může způsobit vážné popáleniny a který umí během krátké doby zcela ovládnout louky, pole i břehy řek. Dál je to křídlatka, která svým kořenovým systémem ničí i stavby a infrastrukturu, nebo pajasan žláznatý, invazní strom, který vytlačuje domácí druhy dřevin a šíří se hlavně v městském prostředí.

Dalšími problémovými rostlinami jsou třeba netýkavka žláznatá, která vystřeluje semena do velké vzdálenosti, nebo zlatobýl kanadský, schopný během několika let přeměnit druhově pestré louky na jednolité porosty. Jejich společným znakem je rychlý růst, nenáročnost a schopnost se šířit i bez zásahu člověka.